VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Bible českých gurmánů!
2010-12-02, Text: Pavel Maurer, Foto: Pavel Maurer

"Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl."
(neznámý autor)

Každý rok 1. prosince vychází můj průvodce po nejlepších a nejzajímavějších restaurantech v České republice. Nebojte se, nejsem takový samožer! Není vlastně vůbec "můj", jen to tak píšu, protože se po "mě" z historických důvodů jmenuje. Ve skutečnosti je vlastně - váš. Protože tenhle projekt by nikdy nemohl existovat bez osobních názorů nezávislých milovníků jídla z celé naší republiky, kteří bloumají po nejzapadlejších restauracích či hospůdkách a díky osobnímu zájmu, vlastní chuti, bez nároku na odměnu se chtějí podělit o své jedinečné zkušenosti a doporučit ostatním, kde je to skvělé a kam raději není radno ani vstoupit. To je něco úžasného. Když jsme tohoto průvodce před mnoha lety vymýšleli, bylo zcela jasné, že není možné vyrobit "Českého Michelina"! Naše země nenabízí dostatečné množství osob, které alespoň trochu rozumí gastronomii a nejsou přitom spojeni s hotelem, restaurací či dodavatelem jídla, pití. Nemohou být zcela objektivní. Rozhodnutí o koncepci bylo tedy jasné - použijeme klasickou statistickou metodu - hlas lidu. Oslovili jsme co nejširší skupinu lidí okouzlených kvalitními uzenáči i husími játry, skvělou svíčkovou a správně natočeným pivem. Tento statistický vzorek je různorodý, protíná nekompromisně všechny sociální, profesní i příjmové cílové skupiny. Všichni přece máme velmi podobnou pusu, nás jazýček snadno rozezná co je chutné a co nechutné! Nemusíme být tak specializovaní! Naše chuťové pohárky ví své!

Největší mé potěšení a doufám, že i vaše zadostiučinění je, že již dlouhodobě se názory široké skupiny amatérů velmi těsně přibližují hodnocení odborníků! Již několik let se ptám kuchařů, cukrářů, food kritiků, novinářů na jejich TOP 10 a pak tyto expertní výsledky stavím vedle "hlasu lidu". Světe div se, (já už se nedivím) - schodují se téměř v 60-70 % v tom, které restaurace jsou v naší zemi nejlepší. To mne uklidňuje, protože, kdyby ve zmíněných výsledcích byl diametrální rozdíl - tak bych to asi musel zabalit. A to naštěstí nehrozí.

Co se nám v tom žaludku vlastně děje? Jsme opravdu potravinový odpad Evropy, jak se občas někde píše? Knedlíková kultura? Sádlo nám teče po bradě? Nejsme. Já osobně jsem plný optimismu a myslím, že naše chutě se neustále zlepšují, vybrušují. Ani já se necpu humry a bílými lanýži…, také chodím na polední laciná menu a někdy mi dokonce i chutnají. To, že nám "šmakuje" způsobují především dvě věci: kvalitní suroviny a technologicky správná příprava. Talent, extravagance, nečekaná kreativita potěší, ale není rozhodně tak podstatná.

Fakta hovoří. Když srovnám vzorky chování "svých" stálých hodnotitelů nejlepších a nejzajímavějších restaurací v naší zemi za posledních deset let, naplňuje mne to gastronomickým klidem. Počet nezávislých a platných (tedy nezfalšovaných) hlasů se za dekádu zdvojnásobil. Hodnotí se dvakrát více podniků (615), které prošly poměrně tvrdým sítem doporučení nezávislých hlasů. Tento vzorek reprezentuje 56% pražských a 44% mimopražských. Je to skvělá zpráva - i mimo hlavní město se vaří zajímavě! Mimochodem v letošním výběru TOP 10 jsou z deseti nejlepších 3 mimopražské! (Brno, Malé Číčovice a Mcely). Hodnotitelé (805) letos poprvé překročili hranici 10 miliónu korun, které osobně přiznali, že projedli a propili (tedy pochopitelně degustačně), aby mohli odevzdat své hlasy 1-5 za kvalitu jídla, obsluhy a interiéru. Ekonomicky zajímavou informací je, že za posledních deset let se malinko zlepšila průměrná známka z 2,5 na 2,3 (tedy jako když ve škole dostanete "velmi dobře" s malým otazníčkem). Naopak ceny ukázaly, že v posledních dvou letech se ani moc nezdražuje. Naopak, asi díky celosvětové ekonomické situaci a poklesu turismu, se od roku 2008 ceny u nás v průměru snížily. Takže restaurace asi mají dost hoňku to všechno nějak zvládnout - a ještě dobře uvařit!

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English