VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Čas kvalitního krajíce
2010-06-24, Text: Pavel Maurer, Foto: Profimedia.cz

„Mnoho lidí na světě zoufale touží po kousku chleba, ale mnohem více je těch, kdo zoufale touží po malém kousku lásky.“
Matka Tereza

Moje moravská babička Anička mne vždycky klepla přes prsty, když jsem bezmyšlenkovitě zanechal pecen chleba třeba „hlavou dolů“ nebo jen tak halabala na bok, a ne jak má být správně položen – nejširší stranou na stůl a kulatým nahoru, tak jak je vytažen z pece. „Jak nakládáš s chlebem, tak také zacházíš s lidmi,“ řekla a doplnila, že se jedná o dar boží a ať si laskavě vzpomenu, že v neděli na mši se ne náhodou modlíme: „... chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny ...“ Babička samozřejmě měla pravdu, konečně sama byla z dvanácti dětí, maso jedli jednou za čtrnáct dní pouze vařené (aby pečením neubylo), mládí strávili bosí na polích kolem Blatnice a opravdové ženské spodní prádlo viděla poprvé, když jí bylo devatenáct. Věděla moc dobře, že chleba s máslem a trochou soli je vskutku božský pokrm, nad nímž je třeba udělat křížek a poděkovat, že je.

Co se kvality týče, to je ovšem druhá kapitola. Dnes jsme omračováni záplavami různých chlebovek, houstiček, ciabbatek, Pita placek, desítek druhů chleba s nejrozmanitějšími přívlastky či popisky, jako je kořenový, kmínový nebo Držkovský, Cvrčovický, Moskevský, různé celozrnné či vícezrnné, bílé, tmavé, Colorado s prodlouženou trvanlivostí atd. Některé supermarkety jsou navíc vybaveny vlastními rychlostními minipekárnami, jež v průběhu dne dodávají stále teplé – tedy opticky velmi čerstvé pečivo. Pak jsou po ulicích také nejrůznější prodejny, které přihřívají v troubách již předpřipravené zmražené a rozmražené pečivo, houstičky, koláčky, bagetky. Jenže, kde je ta kvalita? Jak se to pozná? Jak je možné, že některý chutný chleba je druhý den jako guma nebo docela ztvrdne?

Úspěch je v tradici
Radotínský chléb, který vydrží deset dnů křupavýNejsem pekař, takže nemohu zodpovědně sdělovat tajemství kvásku, mouky, vody či procesu kynutí těsta a samotného pečení. Jisté je, že mnozí osvícení pekaři pochopili, že nastal čas kvalitního krajíce. Mimochodem, to, že například tzv. Radotínský pecen (pro který si každý pátek jezdí přes celé město můj kamarád L. Zajíc) vydrží doma ve velmi poživatelné kvalitě pět dnů – to není náhoda! On tedy většinou tak dlouho nevydrží, protože díky skvělé chuti je brzy sněden. V Plzni zase objevil tým pana R. Chaloupky původní parní pekárnu z minulého století, kde rodina tradičně peče omezený počet chlebů (víc se jich tam prostě nevejde a oni ani víc nestihnou) a jsou naprosto výtečné. Vše, co upečou, vždy beze zbytku prodají. Každý bochánek má svůj košíček, během přípravy jej pohladí lidská ruka, jeho pobyt v peci neodměřují digitální hodiny, ale zkušenost pekaře. Lidé vědí. K ochutnání je např. ve slavném hostinci Na Spilce v pivovaru Prazdroj.

Nedávno se poblíž Václavského náměstí objevilo Štefanovo pekařství. Pečou podle starých rodinných receptů, naleznete u nich ručně válený chléb, svatební koláčky, zákusky a mnoho dalších dobrot. O kvalitě výrobků svědčí i skutečnost, že reprezentují Českou republiku na mezinárodních veletrzích hnutí Slow Food (společnost bojující za zachování původních principů stravování nepoznamenaných civilizačními „urychlovači“).

Dalším zázrakem je určitě pekařství Lichtenberg nebo Mansson v židovském městě pražském, kam kdykoli mohu, zastavím se pro tzv. ray bread – tmavý chleba s rýží – nebo pro focacciu plněnou sušenými rajčaty, olivami nebo jen tak s rozmarýnem a olivovým olejem.

Nový podnik poblíž Masarykova nádraží (s příznačným francouzských názvem La Gare) nabízí kromě restauračních služeb též cukrovinky a skvělý bílý chleba z domácí pekárny. Teď, co píšu tyto řádky, tak právě koušu jejich bílý chléb mazaný slaným máslem a potvrzuji, že je starý už tři dny a stále v dobré kondici ...

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Buď je otevírání vína a jeho pití obřadem, blažeností anebo není ničím.
Miroslav Horníček
Top
English