VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Festivalové krasosmutnění
2009-06-11, Text: Pavel Maurer, Foto: Lukáš Kalista, archiv PFF

Tak já si teď chvíli postěžuji na lidskou zlobu, českou nadutost, apriorní šovinismus vůči všemu, čemu člověkové nerozumějí, ale také cizineckou extrašetrnost. Potom si také musím postýskat na všeználky- expatrioty, kteří od nás utekli, většinou nikde na světě nic moc nedokázali, a nejspíš právě proto se k nám vracejí na krátké nevyžádané konzultační návštěvy, aby nám, křupanům, řekli, jak to má být správně a jak to chodí třeba u „nich“ v Americe. Tedy samozřejmě v souvislosti s gastronomií. Nevím, zda je tohle specialitou zrovna našeho národa, ale nějak se mi zdá, že my všichni čím dál tím víc víme všechno líp! Jak se dává gól, že rozhodčí je mrkev, v televizi bychom to natočili jinak a lépe a ten dům má blbou střechu! A novináři – ti přece vůbec nevědí, o čem píší, že? A jídlo? Pochopitelně: párky jsou studené nebo moc horké a pivo teplé nebo přechlazené.

Prague Food Festival 2009

Před dvěma týdny skončil Prague Food Festival – asi jediný takto rozsáhlý svátek gastronomie ve východní a střední Evropě. Celé tři festivalové dny pršelo nebo poprchávalo, na konec května (zemědělské období horka a senoseče) bylo poměrně dost chladno. Navíc od Vltavy fouká, tentokrát o to více, že festivalové území se rozkládalo na nábřeží mezi Karlovým a Mánesovým mostem, na šesti plovoucích pontonech a na dvaceti člunech. Paradoxem je, že nejvíce stížností a komentářů se netýkalo jídla, pití, doprovodného programu, ale toho, co prakticky nejde moc ovlivnit – počasí. Jak to, že prší? Přiznávám, že náš organizační tým se modlil. Já jsem tedy zamlada do kostela chodil, znám „Andělíčku, můj strážníčku“ a „Otčenáš“, dokonce jsem jednou i v Pavlicích ministroval. Navíc otevření festivalu osobně požehnal 47. velmistr Řádu křižovníků s červenou hvězdou, jejichž areál jsme zčásti používali. Ale to víte, kdo poručí Bohu, jaké má být počasí? To se nedá vymodlit! Prostě je, jaké je! Mnoho komentářů si však přesto stěžovalo hlavně na počasí – a někteří vysloveně vinili organizátory! Jak to, že jste nepřikryli ten megaprostor nějakým kilometrovým deštníkem nebo neotočili Karlův most vzhůru nohama jako klenbu? Proč jste „jen“ každý den nakoupili stovky koberců, pláštěnek a stanů?

K nabídce patřily i různé plody moře

Uklidnily mne nakonec dvě věci. Poprvé o naší akci psalo tak prestižní médium, jako je deník New York Times, kde nás vidí jako: „... v zemi, kde ,fi ne dining‘ (volně přeloženo: vysoká gastronomie, prestižní restaurace, jídlo nejvybranější kvality) je relativně novým fenoménem ...,“ psali také o jídle, o cenách, o počasí, ale věcně, protože dávají informaci, nepotřebují za každou cenu najít něco, co je špatně. A podruhé mne uklidnil také holý fakt: Festival jídla letos navštívilo rekordních 15 509 gastronautů, které evidentně zajímalo dobré jídlo a pití a unikátní příležitost potkat v jedné chvíli nejzajímavější představitele naší kulinární scény více než přechodná nepřízeň nebe.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
U jídelního stolu je jediné místo, kde se první hodinu nikdy nenudíte.
Anthelme Brillat-Savarin
Top
English