VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Gastronaut II – pozor na cizinu!
2009-07-30, Text: Pavel Maurer, Foto: profimedia.cz

Dobrou láhev vína za 35 eur si v restauraci dokáže objednat každý moula! V takových fi nančních výšinách už se moc nesplete. Ale najít chutné, kvalitní víno (vinaři říkají pěkné víno) za 15 základních měnových jednotek EU ve slušném evropském podniku, kde podávají též dobré jídlo – tak to už je buď šťastná ruka, nebo skutečná znalost terénu.

Vyhýbám se podnikům, kde venku zevluje číšník a se širokým úsměvem upřímně zve na nějakou šlichtu

Učený z nebe nespadl, a tak si pojďme v době prázdninových gastronautických expanzí k našim sousedům připomenout několik „nepsaných pravidel“ a drobných rad, které mohou pomoci rychle se zorientovat v neznámé zemi, ve vzdáleném jazyce a pro našince často v exotických surovinách. Protože – ať už jedete kamkoli, do Provence, Bulharska, Toskánska či Chorvatska – téměř všude se nás turisty, tedy krátkodobé návštěvníky, snaží trochu ošulit, rychle na nás vydělat, vnutit nám na talíř nebo do sklenice něco, co by jim domácí občan hodil okamžitě na hlavu. Stejně jako vámi objednaný hotelový pokoj se nikdy nepodobá nafi ntěné katalogové fotografi i a místo výhledu na moře často naštvaně zíráme do světlíku, s jídlem je to bohužel podobné. Málokdo vám přizná, že ryba v přístavní restauraci je mražená, pizza v „pravé pizzerii“ pouhý polotovar ze supermarketu. Na stole vám většinou přistanou ty nejméně kvalitní suroviny ve fastfoodové úpravě, byť se nacházíte v samotném centru historických památek, hradů, náměstí zvučných jmen a nádherných děl našich předků. Okouzleni turistickým zážitkem, Monou Lisou, Tutanchamónem nebo Michelangelem očekáváte potěšení pro vaše zbývající rozněžnělé smysly. Nic. Čím blíže se nacházíte pamětihodnostem, tím je to s gastronomií bohužel horší. Raději mám klikaté nenápadné uličky vzdálené proslulým bulvárům, vyhýbám se podnikům, kde venku zevluje číšník a se širokým úsměvem upřímně zve na nějakou šlichtu. Mnohdy příjemně překvapí lahůdkářství bufetového typu (na stojáka), kde mezi hosty převažují domorodci a kde ochutnám autentické dobroty v nejčerstvější podobě. Někdy si raději trochu připlatím za restauraci, kde mohu vidět kuchařovi v otevřené kuchyni pod ruce, nebo když najdu, byť průměrné, ale jednoznačné hodnocení v různých vyhledávačích či gastronomických průvodcích. Děsí mne podniky, kde je jídlo barevně vyfocené na tabuli před hospodou, jímá mne hrůza z menu v japonštině. Naopak, je mi milé, že třeba Francouzi a Italové jsou natolik arogantní, že předkládají jídelní lístek pouze ve své mateřštině. Patřičně hrdi na své foie gras nebo tortelli con crema di parmigiano. Nebojte se, že nerozumíte. Když se nějak lámaně zeptáte a budete vytrvalí – ti dobří restauratéři jistě najdou způsob, jak vám vysvětlit, co mají dnes čerstvé, co je místní specialita. A když budete cítit, že si s vámi nechtějí dát tu práci, jděte raději jinam, protože většinou si nedali práci ani s tím, co by vám pak plácli na talíř. Pokud opravdu toužíte jako já po skvělé, a ne nekřesťansky drahé kuchyni, dejte si práci a hledejte v zapadlých vesničkách, malých městech, v omšelých uličkách, kde byste někdy spíše čekali opiové doupě – a ona je tam zatím skryta skvělá restaurace s vynikající domácí kuchyní. Nepropadejte gastrofobii, zkoušejte nové věci, život je krátký.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English