VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Babička
2015-10-31, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

jsou "Dušičky" a tak já už celý týden myslím na to, že moje babi Anička nikdy netušila, jak se mi bude často vracet do života. Umírala pokojně na konci minulého století v požehnaném věku třiadevadesáti let. Neměla vůbec žádný strach. Byla smířená s Bohem a říkala mi: "Pavlíku, já už chci jít. Měla jsem hezký život, jedenáct sourozenců, vnoučata, pravnoučata a můj čas se naplnil a bude mi zas dobře!" 

 

Fakt je, že babička nikdy nic moc neprožívala, nedělala si starosti, kdo si co myslí, nemudrovala nad blbostmi a vše řešila okamžitě. Pamatuji si, že byla snad jenom jednou naštvaná, a to když se děda František vracel na kole z hospody a netrefil můstek, takže projel potokem. 

Rytmus svého života si však nenechala ničím narušit. Byla zvyklá vstávat brzy, aby nakrmila dobytek, a když sekala slepicím hlavu sekerou, vždy je před tím hladila tak dlouho, až přestaly být vyděšené a tiše a spokojeně očekávaly svůj nezvratný osud. Každý den si kolem páté hodiny odpoledne sedla na lavičku - jak říkala: "Před naši", obalila si nohy dekou a povídala až do večera se sousedy, co míjeli její dům. Věděla vždy co se dělo v celé vesnici, kdo s kým, kdo proti komu a co se bude zítra.

 

V pátek držela pravidelně půst a my děti jsme jedli fazole nebo koláče. V neděli ráno jsem ji často doprovázel na mši. Před odchodem do kostela si přinesla z do kurníku čerstvé vajíčko a vypila syrový žloutek. To, aby jí to lépe zpívalo v kostele na kůru. Nepamatuji si, že bych ji někdy viděl bez šátku na hlavě, když už byla v pokročilém věku, dokonce s ním i spala. K obědu si ráda dal sklenku piva. Padesátiprocentní slivovici, z vlastních švestek používala pouze na mazání nohou, když ji bolely. Jednou jsem jako malý kluk přišel úplně zmrzlý z bruslení na rybníku, tak jsem musel slivovici kloktat a pak vyplivnout - bylo to tak odporné, že jsem od té doby raději neonemocněl.

 

U babičky bylo vždy všeho dost, ale nesmělo se plýtvat. Většina pokrmů, pocházela z vlastní produkce a všechen odpad - slupky, zbytky, odřezky - to po nás dorazila domácí zvířata nebo se kompostovalo. "Jez do polosyta a pij do polopita", říkala babička a dbala na to, abychom se nepřežírali. Nikdy nezapomněla při modlidbě před obědem podotknout: "Zaplať pánbu a naděl stokrát víc!" No, já myslím, že někdy by stačilo i méně, ale nás sedělo kolem stolu jako much, takže myslím, že moje babička Anička moc dobře věděla, co říká…

 

Klid všem dobrým duším - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

 

Váš Pavel Maurer

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Copak jestli je to zdravý, na to lidi kašlou, lidi mají rádi, když je to hlavně dobrý, pak řešej až, jestli je to zdravý…
Zdeněk Pohlreich
Top
English