VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Babička
2015-10-31, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

jsou "Dušičky" a tak já už celý týden myslím na to, že moje babi Anička nikdy netušila, jak se mi bude často vracet do života. Umírala pokojně na konci minulého století v požehnaném věku třiadevadesáti let. Neměla vůbec žádný strach. Byla smířená s Bohem a říkala mi: "Pavlíku, já už chci jít. Měla jsem hezký život, jedenáct sourozenců, vnoučata, pravnoučata a můj čas se naplnil a bude mi zas dobře!" 

 

Fakt je, že babička nikdy nic moc neprožívala, nedělala si starosti, kdo si co myslí, nemudrovala nad blbostmi a vše řešila okamžitě. Pamatuji si, že byla snad jenom jednou naštvaná, a to když se děda František vracel na kole z hospody a netrefil můstek, takže projel potokem. 

Rytmus svého života si však nenechala ničím narušit. Byla zvyklá vstávat brzy, aby nakrmila dobytek, a když sekala slepicím hlavu sekerou, vždy je před tím hladila tak dlouho, až přestaly být vyděšené a tiše a spokojeně očekávaly svůj nezvratný osud. Každý den si kolem páté hodiny odpoledne sedla na lavičku - jak říkala: "Před naši", obalila si nohy dekou a povídala až do večera se sousedy, co míjeli její dům. Věděla vždy co se dělo v celé vesnici, kdo s kým, kdo proti komu a co se bude zítra.

 

V pátek držela pravidelně půst a my děti jsme jedli fazole nebo koláče. V neděli ráno jsem ji často doprovázel na mši. Před odchodem do kostela si přinesla z do kurníku čerstvé vajíčko a vypila syrový žloutek. To, aby jí to lépe zpívalo v kostele na kůru. Nepamatuji si, že bych ji někdy viděl bez šátku na hlavě, když už byla v pokročilém věku, dokonce s ním i spala. K obědu si ráda dal sklenku piva. Padesátiprocentní slivovici, z vlastních švestek používala pouze na mazání nohou, když ji bolely. Jednou jsem jako malý kluk přišel úplně zmrzlý z bruslení na rybníku, tak jsem musel slivovici kloktat a pak vyplivnout - bylo to tak odporné, že jsem od té doby raději neonemocněl.

 

U babičky bylo vždy všeho dost, ale nesmělo se plýtvat. Většina pokrmů, pocházela z vlastní produkce a všechen odpad - slupky, zbytky, odřezky - to po nás dorazila domácí zvířata nebo se kompostovalo. "Jez do polosyta a pij do polopita", říkala babička a dbala na to, abychom se nepřežírali. Nikdy nezapomněla při modlidbě před obědem podotknout: "Zaplať pánbu a naděl stokrát víc!" No, já myslím, že někdy by stačilo i méně, ale nás sedělo kolem stolu jako much, takže myslím, že moje babička Anička moc dobře věděla, co říká…

 

Klid všem dobrým duším - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

 

Váš Pavel Maurer

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Pospěš si s prací, nikoli s jídlem.
Čínské přísloví
Top
English