VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Film a jídlo
2014-11-09, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

všimli jste si někdy, že italští a především pak francouzští filmoví hrdinové - se téměř v každém filmu dost často něčím krmí? Ať už se jedná o dobrodružný trhák, romantický film, či komedii - tyhle národy se prostě s dobrým jídlem a pitím nejsou schopny rozloučit ani když natáčejí pohyblivé obrázky. Ve srovnání s kinematografiemi jiných zemí, jsem vypozoroval, že kolébky evropské gastronomie (mimochodem i filmu) - Francie a Itálie - vedou na celé čáře. 

 

Patří to k jejich kultuře. A tak tvůrci nikdy nezapomenou, že jejich postavy musí kromě střílení, líbání a konání hrdinských činů také dýchat vzduch, pít a jíst. Naopak v jiných kulturách se na tento malý životní detail často zapomíná. Třeba v některých kovbojkách mám dojem, že tvrdí muži s kolty zavěšenými proklatě nízko, žijí v podstatě jen z whisky nebo jiné ohnivé vody. A to tak, že si ji drsně objednají v saloonu, i když před tím tryskali v rozpáleném slunci jakousi nekonečnou pouští nejméně čtyři hodiny. Nikdy jsem neviděl, že by si řekli o kapku vody, vždy jen whisky. Snad pouze náš slavný Limonádový Joe by mohl být - v nápojích - malou výjimkou. Ale pokud se nepletu, k obědu neměl během celého filmu ani chleba s máslem.

 

Zato u Italů hraje jídlo vždy významnou roli. Jen si vzpomeňte na jeden z nejslavnějších filmů na světě - Kmotr. Nevadí, že byl natočen v Americe, ale napsal jej Ital Mario Puzo, režíroval Ital F. F . Coppola  a o původu božského Al Pacina není třeba pochybovat. Scéna kdy jeden z mafiánu v bílé košili s povolenou kravatou míchá rajčatové sugo na špagety a přitom domlouvá hromadné přepadení protivníků je opravdu ze života. Stejně jako když Al Pacino, nástupce kmotra, zastřelí své protivníky - samozřejmě, jak jinak, než v restauraci při večeři .

 

Nedávno jsme pro změnu sledoval straší francouzský kousek s mým milovaným Jean-Paul Belmondem. Spoustu tvůrců by v rámci akčního filmu žádnou večeři neřešilo. Nepamatuji si, že by třeba v kultovním Matrixu někdy někdo něco jedl. Zatímco u Francouzů, i když to zdánlivě neposunuje děj detektivky kupředu, se ve snímku zcela logicky a nenásilně nejméně čtyřikrát slupne nějaká ta francouzská delikatesa.

 

V tomto výčtu nesmím zapomenout na mistra strachu a napětí, zakladatele hororu - Alfréda Hitchcocka, stopadesátikilového gurmána. V jeho hororech  šlo hlavně o strach, ale pozorný divák brzy odhalí, že jídlo a pití často zásadně ovlivnilo dramaturgii, průběh vraždy či dokonce zabránilo zločinu! A tak v jeho filmografii můžeme narazit na témata jako třeba: Mrtvola v borůvkovém lese, Tajné agenty, co jedí rukama, Snědí nás ptáci? či - Zákusek jako perfektní vražda. 

 

Abych to nějak shrnul - jídlo a pití je ve filmu pro mne skoro stejně důležité jako v životě. Patří tam a přiznávám, že když se ve filmu začne jíst něco dobrého, mám - jak by řekl Alfréd Hitchcock - takový hlad, až bych vraždil…"

 

Krásný víkend - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Kdo chce dobře jíst, nesmí urazit kuchaře.
Čínské přísloví
Top
English