VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Film a jídlo
2014-11-09, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

všimli jste si někdy, že italští a především pak francouzští filmoví hrdinové - se téměř v každém filmu dost často něčím krmí? Ať už se jedná o dobrodružný trhák, romantický film, či komedii - tyhle národy se prostě s dobrým jídlem a pitím nejsou schopny rozloučit ani když natáčejí pohyblivé obrázky. Ve srovnání s kinematografiemi jiných zemí, jsem vypozoroval, že kolébky evropské gastronomie (mimochodem i filmu) - Francie a Itálie - vedou na celé čáře. 

 

Patří to k jejich kultuře. A tak tvůrci nikdy nezapomenou, že jejich postavy musí kromě střílení, líbání a konání hrdinských činů také dýchat vzduch, pít a jíst. Naopak v jiných kulturách se na tento malý životní detail často zapomíná. Třeba v některých kovbojkách mám dojem, že tvrdí muži s kolty zavěšenými proklatě nízko, žijí v podstatě jen z whisky nebo jiné ohnivé vody. A to tak, že si ji drsně objednají v saloonu, i když před tím tryskali v rozpáleném slunci jakousi nekonečnou pouští nejméně čtyři hodiny. Nikdy jsem neviděl, že by si řekli o kapku vody, vždy jen whisky. Snad pouze náš slavný Limonádový Joe by mohl být - v nápojích - malou výjimkou. Ale pokud se nepletu, k obědu neměl během celého filmu ani chleba s máslem.

 

Zato u Italů hraje jídlo vždy významnou roli. Jen si vzpomeňte na jeden z nejslavnějších filmů na světě - Kmotr. Nevadí, že byl natočen v Americe, ale napsal jej Ital Mario Puzo, režíroval Ital F. F . Coppola  a o původu božského Al Pacina není třeba pochybovat. Scéna kdy jeden z mafiánu v bílé košili s povolenou kravatou míchá rajčatové sugo na špagety a přitom domlouvá hromadné přepadení protivníků je opravdu ze života. Stejně jako když Al Pacino, nástupce kmotra, zastřelí své protivníky - samozřejmě, jak jinak, než v restauraci při večeři .

 

Nedávno jsme pro změnu sledoval straší francouzský kousek s mým milovaným Jean-Paul Belmondem. Spoustu tvůrců by v rámci akčního filmu žádnou večeři neřešilo. Nepamatuji si, že by třeba v kultovním Matrixu někdy někdo něco jedl. Zatímco u Francouzů, i když to zdánlivě neposunuje děj detektivky kupředu, se ve snímku zcela logicky a nenásilně nejméně čtyřikrát slupne nějaká ta francouzská delikatesa.

 

V tomto výčtu nesmím zapomenout na mistra strachu a napětí, zakladatele hororu - Alfréda Hitchcocka, stopadesátikilového gurmána. V jeho hororech  šlo hlavně o strach, ale pozorný divák brzy odhalí, že jídlo a pití často zásadně ovlivnilo dramaturgii, průběh vraždy či dokonce zabránilo zločinu! A tak v jeho filmografii můžeme narazit na témata jako třeba: Mrtvola v borůvkovém lese, Tajné agenty, co jedí rukama, Snědí nás ptáci? či - Zákusek jako perfektní vražda. 

 

Abych to nějak shrnul - jídlo a pití je ve filmu pro mne skoro stejně důležité jako v životě. Patří tam a přiznávám, že když se ve filmu začne jíst něco dobrého, mám - jak by řekl Alfréd Hitchcock - takový hlad, až bych vraždil…"

 

Krásný víkend - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Copak jestli je to zdravý, na to lidi kašlou, lidi mají rádi, když je to hlavně dobrý, pak řešej až, jestli je to zdravý…
Zdeněk Pohlreich
Top
English