VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Gastro & Art
2017-11-12, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

 

pamatujete si ještě, jak vypadala slavná Rubikova kostka? Takový ten hlavolam, krychle složená z mnoha malých, různě barevných kostiček, které se všelijakým kroucením a točením musí srovnat do jednotné barevné škály. 

V hlavolamech se nevyznám, ale tenhle nejspíš patří mezi nejznámější na světě a dodnes se prý pořádají olympiády, kdo to složí nejdříve a poslepu a tak. 

 

Já bych to v životě nedokázal, ale vzpomněl jsem si na slavnou Rubikovu kostku, protože jeden francouzský cukrář podle ní udělal nádherný dezert. Každá kostička v rámci celé velké sladké krychle má jinou barvu a jinou chuť. To musí být úplný koncert pro mlsné jazýčky! 

Fakt je, že člověk prý nejdříve jí očima. Já tedy musím přiznat, že osobně jím spíše nosem – vůně či pach jídla je pro mne důležitější než design. Ale nebudu tvrdit, že když vidím za sklem nějakého řeznictví krásný kousek uzeného, tak že se mi nesbíhají sliny, aniž bych něco konkrétního cítil nosem. 

 

Jedl jsem už skutečně hodně designových jídel. Namátkou si vybavuji několik pokrmů vytvořených podle obrazů génia surrealismu Salvadora Dalí. Třeba lososové vlasy Mae Westové, slona na komářích nohou či mistrova osobního čokoládového rolls-royce. 

Vedle toho jsem také jedl delikatesy ve stylu popu, rapu či jazzu v jedné hudební slavné restauraci, ochutnával jsem kytaru Jimmiho Hendrixe, nebo také jsem chytal ve vzduchu levitující chipsy ze žlutoploutvého tuňáka. Taky jsem zakousl klobásu z rybího masa, která vypadala jako plněná paprika, nebo molekulární olivu, jež chutnala jako oliva, vypadala jako oliva, ale nebyla to oliva. 

 

Umění patří do galerií 

Celé vám to vyprávím ne proto, abych se vytahoval, co jsem měl všechno v puse, ale protože nahlas si kladu otázku, zdali je to ta hlavní cesta budoucí gastronomie? A komu je vlastně určena? Mě baví jídla, která vypadají neobvykle, překvapivě ulítle, bláznivě, ale nejvíc mne baví, když také skvěle chutnají. 

 

Jak tam chybí tahle nejpodstatnější koncovka, je všechno na nic. Bohužel mi připadá, že někdy se kuchaři, především v těch exkluzivních restaurantech prezentují spíše jako sochaři, malíři a designéři než prostě a jednoduše jen jako kuchaři. 

Někdy to okouzlí, ale nikdy se nesmí zapomenout, že na umění se většinou chodíme dívat do galerie, zatímco do restaurace se chodíme hlavně najíst. Pokud pokrm okouzlí naše oko, nic proti, ale základem musí napořád zůstat jen a jen dobré jídlo a pití!

 

Hezký víkend a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Dobré jídlo je jako dobrý sex – čím více se vám ho dostává, tím více si ho žádáte.
Gael Greenová
Top
English