VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Interiér
2017-09-09, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

často přemýšlím o interiéru restaurací. Mnohé vám napoví. Vkus, kýč, nadutost, snobismus, domáckost i hloupost. Když hodnotím svůj celkový zážitek z návštěvy restauračního zařízení, je samozřejmě nejpodstatnější - jídlo. Do restaurace přece chodíme proto, abychom si dali něco dobrého a ne abychom obdivovali portréty pana domácího ve zlatých rámech nebo ulítlý design pološíleného interiérového architekta. Vzpomínám si na jeden podnik v Neapoli, kde jsem ani nevěděl, jestli jsem omylem nevkročil k nim domů do kuchyně, ložnice a zároveň špajzky. Nic než sporák, umakart, kachličky, nejlacinější židle na světě, pár stolů a dvě matróny při těle, které čarovaly s pánvičkami a hrnci. Interiér - 5 mínus, ovšem jídlo - to nebyl okresní přebor, ale mistrovství světa, na něž nikdy nezapomenu!
Interiér tedy z hlediska kulinárního není úplně nejpodstatnější. Řekl bych, že je, hned po kvalitě jídla a obsluhy v mém vnímání až na třetím místě. Ovšem měl by mít vždy nějaký vnitřní smysl a důvod.
Když jdu do dělnické hospůdky na guláš se šesti spokojím se s jednoduchými a účelovými prvky, nechci ani nečekám žádnou velkou kreativitu. Stříbrné příbory by asi působily jako pěst na oko a jídelní lístek může být klidně napsán křídou na tabuli. Když jdu naopak do dnes tolik trendového a žádaného bistra, tak tam zase frčí, že stěny jsou poškrábané, omítka opadává, nábytek z bazaru, nápoje se podávají v bývalých zavařovačkách a příbory jsou - každý pes jiná ves. Všichni se tu tváří a možná i cítí uvolněně. Jídlo je jednoduché, často vegetariánské, alternativní, polévka z várnic. Potkáte tu studenty, dredaře i kravaťáky. Interiér je naprosto přirozenou součástí tohoto typu bister a dokonce i personál se interiéru často podobá, skoro s ním někdy i splývá.
No pak přichází vrchol - tedy restaurace tzv. vysoké gastronomie, kde je do interiéru hodně investováno. Někdy je to dost vidět a někdy vůbec ne! Můžete sedět na sedačkách Ferrari, toalety jsou jako trumpety, stolujete v přítomnosti originálů od Picassa, kolem vašich nohou proudí umělý potůček s rybami, nebo máte úchvatný výhled na město a ťukáte si křišťálovými sklenkami. A nebo naopak se nacházíte v absolutním minimalismu, kde vás vůbec nic neznervózňuje, nic neruší váš kulinární zážitek, kolem vás je jen drahé promyšlené nic… Nejhorší ze všeho ovšem ale je, když se nacházíte v takhle drahých a vychytaných interiérech a na talíři vám přinesou zoufalství, bídu a beznaděj. Samozřejmě - za horentní sumu. V takovém případě se přestávám kochat vnitřní architekturou, je mi fuk na čem sedím a minimalismus - ať si nechají na  zdech a neservírují mi jej na talíři! Tudy cesta fakt nevede! Dobře vymyšlený interiér může umocnit můj gastronomický zážitek, nikdy mi však nenahradí zklamání nad špatným jídlem. Kvůli tomu jsem do restaurace rozhodně nepřišel!

Hezký víkend a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English