VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Jak rožnil maso Leonardo da Vinci?
2013-12-08, Text: Pavel Maurer
Zajímá vás, co měl rád k jídlu Leonardo da Vinci? Nevím to přesně, u stolu jsem s ním neseděl, ale v dobových materiálech se dá leccos najít. Jeden z největších malířů a myslitelů našeho světa, autor Mony Lisy a Poslední večeře, muž, který jako první provedl technický nákres helikoptéry, tanku nebo ponorky, jedl nejspíš střídmě.

Několik let před svou smrtí, počátkem 16. století, sepsal Leonardo da Vinci pár řádků na toto téma: „Nejez, nemáš-li chuť k jídlu, požívej lehkých pokrmů, dobře žvýkej, a cokoli pozřeš, mělo by být dobře vařeno a z prostých přísad. Vstaneš-li od jídla, zůstaň chvíli v klidu stát. Víno si míchej s vodou, užívej jej po doušcích a často, ne však mezi jídly a ne na prázdný žaludek.“

V renesanční Evropě ještě nebyla známa třeba rajčata nebo brambory. Jen pro pořádek připomínám, že nebyly lednice, konzervanty pouze přírodní, hygiena nulová a víno se pilo ředěné vodou proto, že tím byla voda alespoň částečně dezinfikována. Exotické koření bylo znakem zámožnosti. A cukr? Naprostý luxus!

Podle toho, co lze vyčíst z Leonardových pečlivě vedených zápisníků, se nápadně odlišoval od přebujelých slavností tehdejšího panstva. Pro sebe a své učně se držel spíše prostých surovin, neplýtval masem, špekem, ale jako vědec využíval zdravých potravin. Jelikož byl však hlavně geniální konstruktér, připomenu alespoň, že vynalezl automatické rožnění masa.

Horký vzduch stoupající z ohniště komínem roztáčel lopatkovou turbínku. Ta otáčela rožněm s pečeným masem. Čím větší oheň a žár, tím se točila rychleji, takže se pečeně nepřipálila. Jak prosté a kolika kuchařům tím ušetřil práci!

Byl jsem se před lety podívat do malého městečka Vinci v Toskánsku, kde se božský Leonardo narodil. Jeho rodný dům se nachází na kopci, cesta je lemována romantickým hájem se starými olivovníky a na okolních pahorcích je pěstována vinná réva. Je jasné, že v takovém kraji se nedá vařit špatně. Surovinová základna je prostá, ale velmi chutná i dnes, stejně jako tomu bylo za časů mistra Leonarda.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
U jídelního stolu je jediné místo, kde se první hodinu nikdy nenudíte.
Anthelme Brillat-Savarin
Top
English