VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Jíst rukama
2018-11-11, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

při obědě mi upadl někam pod stůl příborový nůž. Nemohl jsem ho najít a také jsem nebyl schopen nějak přitáhnout pozornost obsluhy, aby mi přinesla nový. A tak jsem se jal pojídat svoji hovězí pečeni s bramborovým knedlíkem a špenátem - pouze vidličkou. Ono to není vůbec špatné, protože si člověk, tedy, když je sám u stolu, může udělat trochu pohodlí, levým loktem volné ruky se trochu opřít o stůl, uvolnit se a jen se tak nimrat vidličkou v jídle. Což o to, špenát a knedlík byly bez problémů, ale s masem jsem přece jen trochu válčil. A tak jsem si přitom vzpomněl na středověk, kdy ještě neexistoval příbor, kdy lidé jedli jako dodnes v Indii, totiž převážně rukama a když už byl někdo trochu víc nóbl, tak používal vlastní nůž nebo vůbec vcelku zvláštností a luxusem tehdejší vysoké gastronomie byla jakási napichovací dvojvidle. Dokonce jsem četl, že někteří obzvláště významní šlechtici si s sebou vozili malovanou krabičku s vlastním příborem, který byl vyroben pouze pro ně a byl neobyčejně ceněnou výbavou. Z pohledu recyklace to byl dost solidní přístup, mít pouze vlastní příbor! Dnešní doba se vyznačuje  - naopak - neustálým mytí nádobí, případně používáním jednorázových příborů. Jak je to - z historického hlediska - směšné a současně obdivné, že tehdejší mravy šetřili surovinami, energií a lidskou prací stokrát víc než my! Vždyť mi dnes můžeme používat příbor, plast, kov, hůlky, ruce, nože či klacíčky nebo dokonce dřevěné lžíce - těch možností je mnoho. Já třeba některá jídla doma, například ovesnou kaši, zásadně jím dřevěnou lžící, kterou vyrábí z jasanu, lípy, nebo dubu…pan Kříž a s kterou mi to obzvláště chutná. Pak také jím tyčkami v restauracích čínských, japonských a korejských. To, jak mi onehdá spadl nůž pod stůl a já jídlo musel dokončil bez něj, to mi přineslo velmi významný poznatek: Jedl jsem pomaleji než obvykle, kdy mám kompletní příbor, více jsem si vychunával sousta, trochu více zápasil na talíři, abych nabral šťávičku a zakrojil pečeni, ale pro celý průběh oběda to bylo vlastně dobře. Proběhlo klidné stravování. A jak známo - vše co je spojeno s jídlem a probíhá pomalu - je dobře. A vše, co je rychle - stojí většinou za starou belu!


Hezký víkend a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
U jídelního stolu je jediné místo, kde se první hodinu nikdy nenudíte.
Anthelme Brillat-Savarin
Top
English