VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Průšvihy v Paříži
2014-11-23, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

jeden z mých nejmilovanějších spisovatelů - Ernest Hemingway - napsal o Paříži dvacátých let skvělou knížku - Pohyblivý svátek. Já se svými přáteli před týdnem zažil Paříž  - jako "pohyblivý průšvih!" Vůbec neberu v úvahu, že nám celé tři dny pršelo, že jsme, byť mimo sezónu, neustále zakopávali o tisíce turistů, že na Montmartru je tolik malířů - patlalů a rychloportrétérů, že se přes ně nedá ani podívat na nádherné romantické budovy této bohémské čtvrti, nevadilo mi, že metro páchne, vlaky jsou nacpané k prasknutí v jakoukoli hodinu, nevadila mi třísetmetrová fronta do Louvru, ani taxikáři, kteří se od těch našich při používání taxametrů až tak moc neliší - ale zásadně mně vadilo jak se katastrofálně zhoršily kulinární služby v této kolébce světové gastronomie.

 

Za poslední tři měsíce jsem byl v Paříži podruhé a musím předeslat, že jsem si vždy docela poctivě připravoval, kde budu jíst. Téměř statistickým průzkumem jsem plánoval návštěvu podniků, které jsou ovězdičkovány slavným průvodcem Michelin, restaurací, které získaly doporučení od různých mezinárodních vyhledávačů, také jsem přečetl pár knížek - ale musím vám sdělit pravdu, i když je tvrdá - já už do Paříže hodně dlouho nechci!

 

Jídla byla úplně tragická, ať stála tři sta korun a nebo tři tisíce! Nedochucená, nedovařená, porce nesmyslně malé nebo bláznivě velké. 

 

Kam se poděla typická francouzská lehkost a šarm? Myslím v jídle. Pařížanky - ty se nezměnily a vypadají, díky bohu, stále skvěle! Ale vraťme se do světa gastronomických poklesků. Přiznávám, že jsem drze nakukoval do každé kuchyně, kdo vlastně vaří v podnicích - co mi někdo doporučil nebo které jsem si sám vyhodnotil jako ty nejlepší k okoštování? Přísahám vám na všechny svaté, že jsem v kuchyni neviděl za celou dobu ani jednoho bílého člověka! Vždy vařili muži tmavé pleti. Vždy, a na tom trvám. Že by už Francouze přestalo bavit pracovat? Nebo, že tmavší pleť znamená nižší mzdové náklady? Moje srdce i můj žaludek jsou otevřeny všem rasám, ale přemýšlel jsem, kde je ten limitující faktor? Představte si, že vám připravuje - francouzskou specialitu vyvíjenou stovky let - někdo, jehož vůně, zvyklosti, cit pro koření, dětská chuťová paměť a kultura patří úplně na jiný kontinent? Mnohé se dá asi naučit, ale některé detaily jsou, podle mého názoru, nepřenosné. Ty máme prostě vrozené. Že se jedná o lacinější pracovní sílu, to při zdejších cenách jen stěží chápu. Ale až budu chtít zajít na marockou nebo nigerijskou kuchyni - vím kam jít. Francouzi by však měli vědět, že začínají pohřbívat základní kámen své identity - svoji gastronomickou jedinečnost.

 

Pokud tedy chcete otestovat autentickou francouzskou kuchyni, nejspíš jeďte raději mimo hlavní město. A jako bonus si pamatujte, že zcela spontánní arogance číšníků patří naprosto přirozeně k místnímu coloritu.

 

Krásný víkend - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl.
Anonym
Top
English