VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Škrábaný design
2016-11-27, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

dnes bych se s vámi rád podělil o své názory na interiéry restaurací. V současné době frčí něco, čemu já říkám "škrábaná omítka a škaredý design". Většinou jde o stěny poměrně drahých podniků, kde už nekralují zlaté rámy ani tapety z bůvolí kůže, ale zeď je pokud možno totálně zdevastovaná, občas na vás kouká nějaká zapomenutá neomítnutá cihla a při troše štěstí narazíte i na plesnivou omítku a šmouhy od špinavé stěrky. Připomíná mi to časy, když já jsem si na sídlišti - jako chudý student - vlastnoručně natíral starou vypelichanou štětkou svůj pokojík a předtím jsem musel mýdlovou vodou umýt ze zdi několik let staré nánosy předešlých generací: Válečky s jeleny, růžový primalex a zašlé vápno. 

Tak přesně tohle mi dnes připomínají mnohé zdi trendových nóbl restaurantů. Ne, že by se mi to nelíbilo, někdy tahle novodobá interiérová revoluce má své opodstatnění. Pasuje k celkovému konceptu podniku, k jeho jídelnímu lístku a především - k cílové skupině návštěvníků. Oni jsou většinou i podobně vystajlováni: Trochu roztrhané kalhoty, kérky za krkem, vlasy rozcuchané a vousy dlouhé. Číšnici i hosté. Někdy se mi to zdá malinko přes čáru, když koukají - jakoby - zapomenuté dráty ze zdi a elektrická skříň nemá žádná dvířka. To se pak trochu obávám, abych nedostal místo řízku s bramborovým salátem spíše 220 voltů. Někdy mne naopak velmi potěší kreativní recyklace. Lampičky a stínidla zrobené ze zavařovacích sklenic, stoly a židle chytře smontované z vyřazených palet. Také se mi moc líbí a přiznávám, že změť starých židlí a bazarových křesel v některých hipsterských podnicích vytváří milou domácí uvolněnou atmosféru.

 

Jenže někdy je to příliš. Někdy ten tzv. škaredý, poničený, poškrábaný a laciný design s námi nehraje - fér. Ono to sice vypadá, že majitel neměl na lakýrníka a malíře, a že musel hodně šetřit na nábytku. Jenže všechno je ve skutečnosti mnohem dražší než ve zbrusu novém stylovém prostředí. Tak co vlastně chci?

 

No, upřímně řečeno, já se v restauraci chci hlavně dobře najíst a jak to tam vypadá, sice není nedůležité, ale rozhodně to není prioritní. A navíc, když pak zjistím, že musím v ceně jídla a pití ještě doplatit dílo šíleného architekta - tak to se raději spokojím s minimalismem v designu, zato však důsledně vyžaduji maximalismus na talíři!

 

Hezký víkend - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Láska je omáčka, která teprve dá každému masu chuť.
Francouzské přísloví
Top
English