VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Společně
2017-09-10, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

každý národ tomu říká jinak, ale nejoblíbenější a často nejtypičtější způsob stolování - je v mnoha zemích podobný: Hodně malých misek na stole s různými delikatesami, o něž se dělí všichni. Nikdo tak nemůže závidět druhému co má na talíři a ani nemůže být zklaman, že si špatně objednal a zrovna mu to jeho jídlo moc nechutná. Tady je na stole celá paleta chutí a dobrot, ať už studených, kyselých, sušených na mořském vzduchu, uzených, nakládaných nebo pečených, vařených, čerstvých či fermentovaných. Vše je k mání a každý si může něco ďobnout podle okamžité chuti. Je to rozmanité, pestré a velmi oblíbené. Má to v sobě i jistý druh společného ducha, sblížení osob i kultur. Jsme u jednoho stolu, pozorujeme jak kdo jí, jak je kdo hamižný, hltavý a nebo naopak jak si jiný bere střídmě právě tolik, aby zbylo i na souseda. Jak někdo mluví s plnou pusou, zatímco jiný se soustředí na to, co v ní právě má. Jak někdo je ponořen pouze do sebe a do jídla, zatímco dalšímu vyhovuje neustále komunikovat se svým okolím a dělit se o své gastronomické zážitky.
Čím dál, tím víc se ve světě prosazuje tento druh společného stolování, kterému se anglicky říká “sharing”, španělsky “compartir” a česky “podělit se”. Není to na naší planetě nic nového, ale je to pěkné. Je to způsob stolování, který je dnes vidět i v těch nejlepších podnicích. Hosté se chtějí dělit o všechna jídla a nápoje proto, aby si mohli vše ochutnat na jedno sezení, ale také proto, že mnohdy tento způsob konzumace bývá v konečném součtu lacinější. A to jistě není od věci. A navíc - společné stolování přináší zážitek jistého sociálního sblížení - takový malý facebook u stolu. To, že naši prapředkové se dělili o každou mamutí kost nebo ocucaný kořínek, to, že se ve středověku dlabalo z jedné mísy nebo tak říkajíc “z ruky do huby” to byla historická nutnost. Dnes si však můžeme pořídit otáčecí čínský kulatý stolek, objednat španělské tapas, arabské či řecké meze, ruské zakuski, sushi a sashimi, společný horký stůl teppanyaki nebo rozmanité švýcarské fondy.
My Češi však máme ve zvyku servírovat jeden velký talíř, plný jednoho jídla. A o tenhle svůj talíř se dost neradi s někým dělíme, kromě toho, že u stylu našeho stolování to ani moc nejde. Možná se časem poučíme, že méně na mnoha talířcích může znamenat ve finále více než - moc - pouze na tom jednom velkém talíři!

Hezké víkend a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl.
Anonym
Top
English