VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Ve středověku byli vděční za psa nebo vránu na talíři
2013-05-04, Text: Pavel Maurer
Před týdnem mě a pár přátel pozval na večeři osvícený šéfkuchař Richard Šusta, který se nebojí experimentovat. Jedli jsme v tomto pořadí: tuňákové carpaccio, smažená žabí stehýnka s absinthovým máslem, dušeného velblouda na berberský způsob a nakonec chateaubriand z oslí svíčkové. Dezert nepočítám, protože to už se mi ze všeho točila hlava.

Proč to vlastně vyprávím? Rozhodně vám nechci kazit chuť při víkendovém obědě, pokud jste nakloněni spíše tradičním pokrmům, ani se nechci vytahovat, co jsem to všechno exotického snědl. Spíš mi připadá zajímavé si připomenout, že existuje spousta jídel, které nám nabízí naše planeta ve své upřímnosti a my se nad nimi buď rozplýváme blahem, nebo naopak omdléváme hnusným odporem.

Zmíněný talentovaný kuchař má totiž velkou odvahu zkoušet málo probádané suroviny. V posledních deseti letech jsem u něj ochutnal pašovanou velrybu z Norska, českého jezevce nebo divoce žijícího krocana. Věřte, že některé pokrmy jsem zakousl pouze v zájmu vědeckého bádání.

Netroufám si odhadnout, zda restaurace, které dnes nabízejí extrémní jídla, uspějí u našich poměrně konzervativních žaludků. Svým způsobem je pro nás velmi neobvyklé jíst i třeba jen pštrosa nebo nutrii. A přitom jde o velmi dietní maso chované na českých lokálních farmách. Některé podniky dnes nabízejí krokodýlí steaky, koňské bifteky nebo grilovanou beraní hlavu.

Přiznejme si, že všechna ta jídla jsou pro nás především nezvyklá, divná, občas i společensky nepřijatelná. Bojíme se jich. Jsou proti naší morálce. Nechceme zkoušet novinky, když jsme spokojeni s knedlíkem a omáčkou.

Uvědomme si však, prosím, že každý kousek našeho světa má své speciality, zvláštní chutě, nepochopitelné recepty. A také každá doba má své zvláštnosti. Tak jako renesance je architektonicky jiná než baroko, tak se mění i kulinářské zvyklosti. Třeba takový pes nebo vrána jsou dnes pro velkou část světa nepřijatelným jídlem, ale kdybychom žili ve středověku, byli bychom často vděčni za kousek žvance na talíři. V té době s tím asi žádný problém nebyl. Byl hlad a jídlo nikdo morálně neřešil.

Připouštím, že jsem už jedl ledacos, nedávno třeba smaženého štíra na rukolovém salátku. A víte, na co přitom myslím? Co budou jíst za padesát let naše děti. Jestli se dramaticky změní společnost a její morální kodex, nebo bude tak těžká doba, že konvenční jídla budou nedostupná a náš jídelníček se vrátí zpátky do dávnověku.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Dobré jídlo je jako dobrý sex – čím více se vám ho dostává, tím více si ho žádáte.
Gael Greenová
Top
English