VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Vůně je předzvěst, varovný i přitažlivý signál našich chutí
2019-05-12, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

 

čichám si k prstům a cítím čerstvě vykuchanou rybu. Mohl bych si je rychle umýt. Dokonce znám trik s kovovým mýdlem, které z vás tu rybinu dostane lépe než kdejaké parfémované mýdlo. Ale já nechci, mně ty prsty voní dobrým jídlem, Mám rád, když mi voní ruce cibulí a česnekem, které se mi dostaly pod kůži, když jsem je najemno krájel. Jsou to první poslové našich chutí. Pokud mi potravina nevoní na mých prstech, třeba zelenina či jiná surovina spojena přirozeně s mým tělem, tak jak mi to má pak chutnat? To by nebylo přirozené. Je to podobné jako s parfémy. Někdo používá Diora jiný Bosse, ale když se mu vhodně nespojí s vlastním pižmem, je to na draka! Dívka si na tvář nanese živé květy z fialek za pár korun a šíří kolem sebe nádherné, přitažlivé aroma. Prostě se to nějak dobře spojilo dohromady.

Tak to je i s jídlem! Některé vůně nám signalizují úžasný kulinární zážitek a jiná jídla nemusíme ani ochutnat a už podle závanu z hrnce víme, že tudy naše cesta nevede. Například to, že Japoncům páchne modroplísňová niva jako tchoří ocas - to ještě neznamená, že my se po ní nemůžeme utlouct! Konečně, my zase tolik nevyznáváme syrovou rybu na jejich typickém sashimi. Vůně je předzvěst, varovný i přitažlivý signál našich chutí a dříve než pusou - vždy jíme očima a nosem.

Když jsem promarňoval rok svého života na žižkovském gymnáziu v krásné severomoravské Opavě - přezdívali mi někteří moji spolužáci: “Čichač”. Bylo to spíše potupné, pejorativní, hanlivé, smáli se mi, protože jsem chodil dost v předklonu a vystrkoval svůj dlouhý nos. Styděl jsem se, ale současně jsem vnímal všechny  možné vůně, aromata i odporné pachy nejspíš trochu intezivněji než ostatní. Odborně se tomu neříká čichač, ale olfaktorik, tedy člověk, co je extrémně citlivý na vůně, vnímá je silně a také si je dost dobře pamatuje. Tak to jsem asi byl já. Trocha té olfaktorické citlivosti bývalého čichače mi zbyla doposud. Pamatuji si nejen vůni některých jídel nebo bylinek, ale třeba i vůni dívky, se kterou jsem měl rande před čtyřiceti lety. Teď ani nevím, jestli je to dar boží nebo ďáblovo prokletí? Každopádně, občas jdu kolem restaurace a už na chodníku, když nasaji místní odér, je mi naprosto jasné, že do tohoto lokálu už asi nikdy v životě nevstoupím!

 

Hezký víkend a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
U jídelního stolu je jediné místo, kde se první hodinu nikdy nenudíte.
Anthelme Brillat-Savarin
Top
English