VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Grosseto
2014-09-27, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

před pár dny se mě zeptal taxikář v italském městečku Grosseto jestli jsem Rus. Uraženě jsem odpověděl: "To tedy ne, já jsem Čeko, v minulosti: Čekoslovako!" Pokýval chápavě hlavou a řekl, že vozí hlavně Rusi, protože jich tady v Toskánsku je hodně a tak si myslel podle přízvuku, že jsem taky Rus.

 

"Praha - to je ale pěkně studené město!", meditoval taxikář dál a chrastil se mnou ve své tři roky nemyté lancii směrem k nádraží. Byl prý u nás před lety v lednu a užil si mínus 15 stupňů Celsia. Vysvětloval jsem mu, že když v Praze je zcela výjimečně taková zima, tak v Rusku je nejméně pětadvacet pod nulou. 

 

Poté, co jsme probrali počasí, povídali jsme si o jídle a já mu hrdě sdělil, že máme v Praze a okolí několik velmi populárních restaurací, které nesou jméno jeho města - Grosseto. "No jo, ale to není taková pizza jako u nás. A navíc je u vás velká zima!" stál si na svém taxikář. Musím uznat, že italská kuchyně, kterou vaří český kuchař, i když s velkou praxí v Itálii - není často tím, co by ortodoxní Ital uznal jako "cucina tipica e tradizionale". Ale komu na tom záleží? Je celkem normální, že pokrmy vařené v jiných zemích nebývají vždy zcela autentické. Kuchaři si pochopitelně přizpůsobují různé kuchyně podle dostupnosti surovin, ale i na základě požadavků svým hostů. Každý, kdo jedl originální jídla v Číně - jako třeba vařenou kachní kůži v sádle nebo super pálivé vindaloo v Indii, moc dobře ví, že v Čechách by se s těmito typicky ochucenými delikatesami - asi moc nechytali. Ale nemusíme chodit daleko. Začali jsme si přece povídat o Itálii. Zemi, která nám je teritoriálně mnohem bližší. A přece, když si dáte býčí mozzarelu v Kampánii, když si vystojíte frontu na originální pizzu v Neapoli, když si dáte úplně jednoduché špagety alio olio (tedy jen s česnekem, petrželkou a čili papričkami), určitě mi dáte za pravdu, že jídla chutnají jinak než u nás doma. Také těstoviny se upravují v Itálii na skus - tedy al dente - často v jiné tvrdosti než je zvykem v našich krajích.

 

Každá země má prostě odlišné chutě! Jiný práh ostrosti a pálivosti jídel, jiný vztah k tučnému, jiné zvyklosti vůči syrovému masu či rybám. To co našinec považuje za téměř shnilé maso, může Francouzovi nebo Italovi vonět jako Chanel č. 5.  

 

Tak na tom jsme se nakonec s taxikářem z Grossera shodli. Za vítězství v naší debatě ovšem považuji, že jsem jej přesvědčil, že opravdu nejsem Rus, že u nás máme hodně italských, ale skoro žádnou ruskou restauraci a že u nás vlastně vůbec není zima. Že si Prahu nejspíš plete z nějakým jiným městem...

 

Krásný víkend - a prosím vás - "nejezte, nepijte a když to půjde, ani nežijte blbě!"

 

Pavel Maurer, grand-restaurant.cz

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Copak jestli je to zdravý, na to lidi kašlou, lidi mají rádi, když je to hlavně dobrý, pak řešej až, jestli je to zdravý…
Zdeněk Pohlreich
Top
English