VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Horor na WC
2010-06-03, Text: Pavel Maurer, Foto: Profimedia.cz

Toalety v restauracích občas servírují více překvapení než kulinářské schopnosti kuchaře.

Nesnáším designové WC v restauracích. Často vůbec netuším, kam se mám vlastně vyčurat. Ta záhadná stěna přede mnou je sklo, okno do budoucnosti, nebo tajný zadní vchod do kuchyně? Mám si ulevit na stylizovaný obraz od vlámského malíře potravinových zátiší s čerstvě zastřeleným bažantem? Jsou to někdy fakt muka.
 
Architekti ve své euforii vymyslí dveře, které nemají kliku, a nikdo netuší, zda se otevírají dopředu, k sobě, či zasunují do zdi. Občas se ani nepozná, že jsou to dveře. Některé návrháře interiérů evidentně ani trochu nezajímá, že restaurace navštěvují lidé rozličné úrovně, odlišného IQ, a hlavně mnozí z nich, když přicházejí na toaletu, obvykle pospíchají (už to má v zatáčce), a fakt je vůbec, ale vůbec nezajímá test kreativity: zda pozná hned, nebo až za půl minuty kudy tam, ven a kam ten náklad má vlastně složit. Mnohdy váhám, jestli stojím proti „té“ správné stěně ze štípaného mramoru, nebo je to jen zrcadlo, které mi chce „vtipně“ zobrazit, jak vypadám bez kalhot. No prima, to mě mezi předkrmem a hlavním vchodem fakt potěší.
 
Příliš not
Co vás – ale upřímně – nejvíc na WC zajímá? Mne tedy hygiena. Čistota prostředí, vůně a pocit bezpečí ve mně vyvolávají nejvyšší hodnocení. Když cítím, že na mne jako hosta někdo myslel, aby mi bylo dobře.
 
V jedné restauraci třeba mají u umyvadla připraveny i smotky do uší. To je dobré, bohužel však mají kolem umyvadla tolik dalších nádob a sprejů, že není jasné, co je mýdlo, voňavka a co krém na ruce. „Příliš mnoho not!“
 
V jiném podniku nabízejí tři varianty utření rukou: papírový ručník, bavlněný jednorázový ručník, jejž hodíte po použití do sběrného koše, a pak teplý vzduchový fukar. To je luxus. Já mám tedy nejraději papírové ručníky, protože si po mytí rukou často rád omyji studenou vodou i obličej – ovšem ten se pod fukarem dost špatně suší.
 
Když jsme u toho umyvadla, také se musím přiznat, že jsem často měl trochu potíže s pouštěním vody. Některé vychytané restauranty mají zvláštní kamenné pulty, kde po delším pátrání objevíte páčku či nenápadný výčnělek, za nějž je nutné na některou stranu zatáhnout. Najednou se vyvalí z nečekaných míst vodopád vody. Buď vás opaří, pocáká, každopádně však překvapí. Když se pak vracíte z WC pokropeni vodou, vzbuzujete podezření, že jste úplně všechno nezvládli...
 
Tanec s fotobuňkou
Vadí mi, když se na WC musím dotýkat vypínačů, zvláště pak, pokud je musím hledat bezradným šátráním po zdi, protože majitel šetří a je stále zhasnuto.
 
Další šílenou věcí jsou pohybové fotobuňky. Je to sice mnohem hygieničtější a příjemnější než se spolu s ostatními návštěvníky restauračního WC dělit o dotek na vypínači, ale i fotobuňky mají svá jemná úskalí. Přijdete například na toaletu, kde vás u vchodu zaznamená fotobuňka, když ovšem na chvíli znehybníte – ať už vestoje, nebo v kabince –, fotobuňka s krátkým, šetrným intervalem nekompromisně vypne světla. Můžete sebou ve tmě házet a poskakovat, jak chcete – pravděpodobně spadnete do mísy či pisoáru, do zásahové zóny fotobuňky se kvůli promyšlenému umístění jakýmsi vtipálkem zaručeně nedostanete. Buď se promlátíte a proplazíte ven, anebo potupně vyčkáte, až přijde na hororové WC další host a vy ho tam zanecháte svému osudu. WC jsou pro mne jednoznačně lakmusovým papírkem kvality celého podniku.
 
Perlička na konec
Zavzpomínejte, kolikrát se vám už stalo, že jste šli v rádobydesignové restauraci na záchod a ještě přede dveřmi jste museli rozluštit hádanku: Kdo je panáček a kdo panenka? To opravdu potěší, obzvláště když máte naspěch, nehledě na to, že další hlavolamy na vás teprve čekají ...

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Láska je omáčka, která teprve dá každému masu chuť.
Francouzské přísloví
Top
English