VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Jak hodnotit restaurace II
2009-06-25, Text: Pavel Maurer, Foto: Pavel Maurer

Vadí mi příliš servilní obsluha, nesnáším familiárnosti a stejně tak studené „psí“ čumáky, aroganci, schopnost obsluhy učinit vás průhledným a dívat se bez povšimnutí skrze moji marně mávající ruku s účtenkou!

Nechci toho po těch utrmácených číšnících s oteklýma nohama, s plícemi plnými sekundárního kouře, nervy napjatými od neurvalých a ukřičených hostů moc? Vždyť jsou také jenom lidi, že? Navíc dýško (tringelt, tip, spropitné, všimné) se v našich krajích dává velmi malé a není povinností (10-15 procent z útraty) tak jako třeba v USA. Když to vezmu kolem a kolem, chci po nich pouze totéž, co po každém jiném v jakémkoli dalším oboru.

Pisoár s pomeranči je správný trend. Jen ty záchody najít.

Číšník je však pro úspěch podniku velmi důležitý. Je schopen totálně změnit atmosféru celého večera a jeho vliv na to, zda se do podniku ještě někdy vrátíte, je více než osmdesátiprocentní! Má jednu smůlu – je tak trochu „fackovacím panákem“ – „může“ vlastně za všechno, protože je jedinou styčnou osobou mezi hosty a samotnou restaurací, kuchyní, zázemím, vedoucím nebo majitelem. Číšníkovi můžeme spílat, že kuchař vaří pomalu nebo špatně, že jídlo je studené, že na WC není mýdlo, můžeme jej žádat, aby ztlumil tu idiotskou hudbu, která pravděpodobně bavila někoho před dvaceti lety. Mimochodem, vyhýbáte se i vy podnikům, kde je hudba buď naprosto nevhodně vybraná k charakteru restaurace, nebo řve příliš nahlas? Jeden můj kamarád zkoušel před pár lety nabízet komponované CD šité na míru restauracím, ale nepochodil. Personál si byl jistý, že to zvládne sám. Takže i hudba – taková zdánlivá maličkost – může ovlivnit vaše hodnocení restaurace a případný návrat.

Další fenomén – kvalitu záchodků - jsem na tomto místě již zmiňoval. Jsem uchvácen pisoáry vystlanými limetkami a čerstvými pomeranči namísto odporně páchnoucích chemických deodorantů. Dokážu ocenit extravagantní design i na těchto intimních místech. Občas se mi však v některých luxusních restauracích stává, že na toaletu nemohu trefi t, případně nevím, jak se otevírají dveře, a což teprve pustit kohoutek – to bývá někdy hlavolam a kvůli překombinovaným architektonickým výstřelkům někdy skoro neřešitelný rébus. Miluji fotobuňky, protože se nemusím dotýkat vypínačů, šátrat po ulepených stěnách, nesnáším však fotobuňky s úsporným programem, které vám občas „zhasnou“ ve chvíli, kdy se pár vteřin nehýbete, pak se musíte všemožně mrskat a komicky sebou kmitat, aby se zase světlo rozsvítilo, protože vůbec nevíte, kde jste. Tedy víte, přece v restauraci na záchodě, ale když nic nevidíte, mohlo by tu dojít k velkému prů...švihu.

Pokračování příště (řešení stížností, loučení, návrat...)

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Láska je omáčka, která teprve dá každému masu chuť.
Francouzské přísloví
Top
English