VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Jídlo musí být sexy
2010-08-05, Text: Pavel Maurer

„Ze svatých krav je nejlepší karbanátek.“
Mark Twain

Každý máme tak trochu velké oči! Ať už se jedná o krásnou dívku, či marinovanou jehněčí kýtu.

Zíráme, jíme, myslíme, fantazírujeme a hltáme všechno nejdříve očima, mozkem a co nejvíc a naplno. Někteří kuchaři jsou dokonalí výtvarníci a umějí nám na talíři vykouzlit nepředstavitelné variace impresionismu, renesance či surrealismu.

Dorůžova glazírované kotletky, plněné olivy či tříbarevné polévky rafinovaně lákají naše smysly a dělají nám neskutečné laskominy. Ale pozor! Současně se totiž brilantní chefové vystavují nebezpečí, že vizuální vjem bude silnější než ten podstatnější – totiž chuťový. Tak je tomu často i v životě, že realita pokulhává za prvotním vizuálním efektem. Bohužel. Dodnes si pamatuji, jak před lety v hotelu Martina Hoffmeistera uspořádali ochutnávku jídel, která byla všechna upravována do tvarů miniaturních mrakodrapů. Skvělé jídlo i design! Dnes již, žel, neexistující restaurant manželů Petříkových U Černého kohouta nabízel okouzlující kreativní kompozice na talíři – a i chuť předčila všechna očekávání.

Steak podle Hemingwaye
Vysloveně přitažlivý je třeba jídelní lístek restaurace Století, kde si můžete dát oblíbená jídla hvězd. Předkrm podle Marlene Dietrichové nebo steak, jak to měl rád Ernest Hemingway. Jen se na chvíli zasněte a zakousněte se do jejich evergreenů – zeleninový bulgur s uzeným pstruhem (Paul Gauguin), pečené kuřecí stehno, ostrá salsa s papájou (Al Capone), vepřová panenka – medailónky s burskými oříšky a omáčkou s pomerančů a kari (Louis Armstrong). Doufám, že v hotelu Jalta se v červnu tradičně stále pořádají výtvarně i chuťově zajímavé jahodové parties, kde je vše uvařeno a připraveno pouze na jahodové bázi. Od polévky až po tradiční knedlíky. Velmi inspirativní.

Už při tom, když začnete listovat jídelním lístkem, je vždy příjemné, že texty jsou „prostě k sežrání“. Nesmějí to být pitomosti typu zbojnická roláda nebo Krakonošovo ostré překvapení, jež nám o pokrmu sdělí pouze to, že někdo smíchal všechny zbytky ze včerejška, posypal kořením a řádně opepřil. Mnozí kreativní kuchaři a hostinští se bláhově domnívají, že právě takové názvy jsou na jídlech přitažlivé – opak je pravdou.

Jednoduše a dobře
Lidé instinktivně chtějí vědět poměrně dost přesně, co budou mít na talíři. Když vám u Labutě v Přerově nabídnou čerstvě připravené moučné placky – lokše na plotně – potřené husím sádlem, tak je na vážkách i kdejaký vegan. Všichni jíme nejdříve očima, hltáme jídelní lístek, nebo nás naopak nic neinspiruje. Já třeba sliním ve chvíli, kdy čtu v síti restaurací FAMA tak jednoduché, ale velmi jedlé věty z běžného poledního meníčka: smažená kuřecí prsíčka s opravdovou bramborovou kaší nebo brambory vařené v páře s čerstvou petrželkou. Jak jednoduchá a účinná jsou slova typu opravdový, čerstvý nebo domácí. Ale musí to být samozřejmě pravda!

Výhodou některých zemí je zvukomalebnost jazyka. Zpěvná italština okouzluje názvy jako ravioli, mozzarella, ale též jiné kraje, třeba slavná polévka tom yam (mňammňam), suši, koblížek, béchamel (Louis de Béchamel), čučoriedky ...

Jde jen o jasnost a jednoznačnost projevu, a to jak textového, tak výtvarného. Pokud šéfkuchař dlouho kouzlí, maluje a designuje kousky pokrmů, nesmí nikdy zapomenout talíř předehřát, protože ani ten nejzdařilejší „Picasso“ nás neokouzlí, když předem vystydne.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Popíjej staré víno, chceš-li vesele stárnout.
Latinské přísloví
Top
English