VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Lesk a bída „all inclusive“
2009-11-12, Text: Pavel Maurer, Foto: profimedia.cz

Pijeme od rána, protože je to „zadarmo“Skoro už ten pojem nenávidím. Zase jsem se po letech nechal nalákat do megahotelového komplexu někde u moře a těšil se, že nebudou starosti s dětmi, že se každý napije, kdy chce a čeho chce, že nebudu muset pořád cinkat drobnými v plavkách. Jednoduše si nás okroužkují páskou na ruku a budeme jíst dle libosti a okamžité nálady, vstávat taky, prostě bez starostí a stresů. Jenomže on je to začarovaný kruh – ten, kdo vám „all inclusive“ prodává a připravuje, bohužel ve většině případů nepřemýšlí o ničem jiném než jak na vás maximálně ušetřit. Jak nakoupit ty nejlacinější suroviny, druholigová rajčata, jak z nedojedeného kuřete k večeři udělat nazítří polévku. Logisticky koumá nad tím, jak servírovat a umisťovat nabízená jídla ve varných nádobách tak fikaně, abyste se na začátku nacpali tím lacinějším a zbylo vám co nejméně místa na dražší „delikatesy“. Jenomže ten boj není jednostranný – i my, zákazníci a plátci „all inclusive“, děláme,  co můžeme, abychom si své peníze co nejvíce užili, že? A tak se cpeme jako prokopnutí, pijeme od rána jednoho panáka za druhým, dáváme si exotické koktejly, na jaké bychom si nikdy – tedy v tom normálním „ne-all inclusive“ životě za žádnou cenu netroufli, kdybychom je museli platit od kusu přímo z portmonky. Takže i my – zkušení strávníci rauťáci – se zdatně bráníme restauraci, která se tváří, že nabízí vše (kromě některých zajímavých výjimek, jako kvalitní kávy či značkové whisky), a každý den se ji zodpovědně snažíme vyjíst. Zblajzneme pětichodovou snídani jako nikdy v životě a od oběda nás prakticky musí odvézt na vozíku. Je to však nerovný boj – restaurace nakonec vždy slavně zvítězí. Recyklace nesnědených potravin je organizačně dokonale promyšlená, alkohol se nalévá v té nejnižší konzumní kategorii a nedaleký lékař je dobře a zkušeně zásoben projímadly, žaludečními tabletkami a dezinfekčními prostředky. Všichni vědí své.

Nejvíce se tamní číšníci „all inclusive“ usmívají na malé děti, protože snědí málo, nemají z toho prostě rozum jako dospělí. Můj malý syn si název trochu plete „all“ za „in inclusive“, což má ovšem něco do sebe. Navíc je ve svých osmi letech ideálním zákazníkem, protože děti, alespoň ty moje, jedí jen to, co je nezbytně nutné. Jeden rohlík, jedno jídlo, jedno pití. Proč by se jako měl cpát, když už nemá hlad? On si chce přece hrát. A tady opět nastupuje „all inculsive“, tedy zcela zdarma příšerné minidisco, animátorské stupidity, nucení hrát si v bazénu a noční nekonečné estrády, kde vystupují „umělci“ na úrovni besídky zvláštní školy. Tak z toho mám nyní velké fobie a příště si to raději lépe rozmyslím.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Láska je omáčka, která teprve dá každému masu chuť.
Francouzské přísloví
Top
English