VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
MENU: Mám závislost na polévkách
2008-09-24, Text: Pavel Maurer, Foto: Václav KASTNER

Jezdí tramvají, přes rameno instalatérskou koženou brašnu, jeho díla můžete vidět po celé republice. Jeho studenti jej milují, mimo jiné kvůli maieutické (porodnické) podobě výuky, kterou Kurt Gebauer provozuje.

Maurer, Gebauer

Už nejméně deset let mám doma v předsíni u zrcadla připíchnutou černobílou fotografii, ze které se na mě dívá Kurt Gebauer s trochu vykulenýma očima, jakoby údivem otevřenou pusou a andělskými křídly na zádech. Nejsem si moc jistý, co tím chtěl tehdy vyjádřit, ale pokaždé, když se na fotku podívám, je můj den hezčí.

Řekl bych, že fotka zachycuje jeho pohled na svět: jeho nespoutanost, dobrotivost a současně obrovský nadhled, schopnost dívat se na věci kolem s nadsázkou a hlavně nesednout si z ničeho na zadek. Profesor Gebauer, hovořící se silným slezským přízvukem, je ve svém sochařském projevu pověstný zcela neortodoxními metodami, jako jsou vycpávání soch, používání plastů, laminátů, slámy, odpadních materiálů, sestavování nalezených kamenů do figurín nenápadně ležících v krajině, vytváření plovoucích objektů či artefaktů, které se po vystavení mohou celé zkonzumovat. Ne náhodou nazývá svou školu na pražské VŠUP »Ateliérem veškerého sochařství«. Gebauerovi žáci mají obrovskou volnost projevu. Významný český kritik umění Josef Hlaváček o něm napsal: »... pedagog pomáhá posluchači odlupovat nánosy, jež nepatří k jádru jeho nadání, a nakonec toto jádro nahmatat, v nejlepším případě najít: asi po způsobu Michelangelově, který spatřoval sochu v každém kameni: stačí jen odstranit nepatřičná místa.«

Gebauerovo rozsáhlé dílo je potřeba vidět a cítit, nikoli zde popisovat (více na www.kurtgebauer.cz), ale veřejnost si možná vybaví jeho slavné obří kypré vzdušné Plavkyně, které byly poprvé instalovány v sedmdesátých letech v korunách stromů ve Vojanových sadech a vzápětí rozkradeny »milovníky umění«. Anebo figury vyhlížející z oken Malostranských dvorků či pověstné trpaslíky, ať už jste z nich zahlédli jen čepici koukající ze země nebo ať sedí dodnes na plotě u domu exprezidenta Václava Havla, s nímž Gebauer sousedí.

SOCHAŘ A JÍDLO
S profesorem Gebauerem jsem se seznámil při společné práci pro 3 duby, občanské sdružení mé manželky, ale nakonec jsme stejně skončili u jídla: Gebauerovy realizace zasáhly i gastronomii. Jednou jsem přivezl do parku Stromovka náklaďák plný ovoce a zeleniny a sochař během dne vytvořil gigantickou »hlavu Arcimbolda«, kterou večer nakonec všichni návštěvníci snědli.

Gebauer je také autorem názvů dvou zajímavých pražských restaurací: Dutá hlava a Lehká hlava. Dutou hlavu – Klub architektů před lety vybavil svými artefakty. Celý koncept vyjadřuje, že člověk přijde do podniku »dutý«, prázdný, pak se nají, naplní jídlem i myšlenkami a zase jde. Lehká hlava je velmi netypická vegetariánská restaurace (»kde chutná i lidem, kteří rádi maso«), kde je vždy plno a která se stala i místem našeho oběda.

Vize celého poklidného prostoru vznikla na základě cest majitelů podniku po Asii, Indii a Brazílii. Design a realizaci provedli Ivan Vosecký, Viktor Koreis a jeden z Kurtových synů Žanda Gebauer, který je stejně jako otec známý tím, že dokáže nejen namalovat myšlenku na papír, ale svoje nápady i precizně realizovat. Zde je to třeba pulzující světelné nebe či svítící stolky. Dramaturgem projektu je spolumajitel a šéfkuchař Václav Stanislav, který vtiskuje podniku neopakovatelnou atmosféru. Potkáte zde studenty, cizince i osvícené podnikatele. Rozsah jídel je naprosto originální a zdejší kuchyně otevřená.

Jako aperitiv jsme si dali »pí« vodu (řecké písmeno 3,14), která má údajně molekulární strukturu jako plodová voda, prochází několikastupňovou filtrací, všechno v ní roste a klíčí, nic nehnije. Gebauer, jak sám říká, je »feťák přes polívky«, a tak jsme si dali polévku z červené čočky s kokosovým mlékem, pak uzené osmahnuté tofu a zelený veltlín Wachauer 2007, abychom si mohli zavzpomínat, jak jsme každý v jiném čase brázdili na kolech břehy Dunaje kolem rakouského vinařského ráje Wachau.

Způsob Gebauerova stravování je velmi degustační, rád ochutnává vše, co je kolem něj. Je to podobné jako s jeho uměleckým projevem. Dělá fotky z okna rozjetého vlaku, které vypadají ve své rozmazanosti jako impresionismus, rád se dívá na televizní pořady o zvířatech a kreslí si je po stovkách, v Apeninách se mu třeba podařilo přesunout několik kusů skal, a vzniklo tak sousoší Maiella e morte, asi jako první v naší zemi vytvořil vycpanou sochu z látky. »Fascinovaly mě dobré sochy ženských aktů,« vypráví. »Bronz byl v té době pro mne drahý a připadal mi jako na lidské tělo poněkud studený materiál, tak jsem přišel na nápad udělat figuru z materiálu, který je ženskému tělu bližší – z textilu, který bych pak vycpal. Sejmul jsem ze své ženy Libuše obyčejný krejčovský střih, který kopíroval plochu její kůže, a podle toho střihu jsme ušili figuru. Natažením plátna při vycpávání byla trochu baculatější, ale to se později vyrovnalo.«

Profesor Gebauer se dodnes účastní výstav, a to nejen samostatných, ale většinou skupinových spolu se svými absolventy nebo současnými žáky, kteří dělají, jak říká, »fajné věci«. Můžete jej potkat na recepci ve významné galerii stejně jako v montérkách s vyhrnutými rukávy, jak dokončuje instalaci výstavy v jakémkoli nečekaném prostoru.

 

ZELENINOVÁ POLÉVKA S ČERVENOU ČOČKOU A KOKOSOVÝM MLÉKEM Předkrm

ZELENINOVÁ POLÉVKA S ČERVENOU ČOČKOU A KOKOSOVÝM MLÉKEM (pro 4 osoby)

2 až 3 mrkve , 1/4 cukety , 1 cibule , 1/2 řapíkatého celeru , 1 červená paprika , 1 zelená paprika , 2 lžíce olivového oleje , 20 dkg červené čočky , 1 l vody , 1 až 2 stroužky česneku , 1 lžíce francouzského sypaného droždí , 1 dl kokosového mléka , sůl

Na pánvi rozpálíme olej, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a řapíkatý celer pokrájený na kostičky a chvíli smažíme. Přidáme mrkev pokrájenou na kolečka, kousky cuket a papriky. Vsypeme čočku a zhruba po minutě míchání přidáme francouzské droždí. Po chvíli zalijeme vodou a osolíme, přidáme utřený česnek. Vaříme bez pokličky asi 15 minut. Nakonec vlijeme kokosové mléko. Můžeme ihned podávat. Při skladování nezakrýváme pokličkou, ale pečicím papírem.

 

ORIENTÁLNÍ STIR-FRY Hlavní jídlo

ORIENTÁLNÍ STIR-FRY (pro 4 osoby)

20 g marinovaného tofu, 200 g žluté papriky , 200 g červené papriky , 200 g cukety , 200 g mrkve , 40 g arašídů , 250 g jasmínové rýže či rýže basmati , trochu čerstvého sekaného koriandru Na omáčku na stir-fry (4 dl): 1 dl omáčky tonkatsu (k dostání v orientálních obchodech) , 1 dl omáčky shoyu , 1 dl sweet chilli omáčky , 1 dl vody , 25 g zázvoru najemno nasekaného nebo odšťavněného

Na oleji zprudka opečeme marinované tofu nakrájené na nudličky. Když tofu zezlátne, vložíme do pánve papriky nakrájené na julienne (dlouhé tenké proužky) a po chvíli přidáme mrkev a cuketu, taktéž nakrájené na julienne. Necháme 5 minut smažit, přidáme arašídy a omáčku, kterou přivedeme k varu. Na závěr přidáme špetku čerstvého posekaného koriandru. Na talíři posypeme černým sezamem. Podáváme s rýží basmati nebo s jasmínovou rýží, kterou můžeme posypat sekanou petrželí. Na závěr položíme přes stir-fry dvě stébla pažitky.

 

ČOKOLÁDOVÉ FONDUE Dezert

ČOKOLÁDOVÉ FONDUE (pro 4 osoby)

Aromalampa s větší miskou , různé druhy ovoce , které máme rádi , oblíbená mléčná a hořká čokoláda , plnotučné mléko

Do většího hrnce napustíme trochu vody, kterou ohřejeme na velice mírném plameni, a vložíme do něj menší hrnec. Vznikne tak provizorní vodní lázeň. Nalámeme čokoládu na malé kousky v poměru dvě třetiny mléčné a jedna třetina hořké a vložíme je do vyhřátého malého hrnce ve vodní lázni. Když se čokoláda začne roztékat, přilijeme trochu horkého plnotučného mléka, které jsme předtím ohřáli na druhém plameni, a za častého míchání necháme čokoládu rozpustit. Přiléváme mléko, až budeme spokojeni s hustotou čokolády (měla by se bez problémů udržet na kousku ovoce). Nakrájíme různé druhy svého oblíbeného ovoce na menší kousky. Čokoládu nalijeme naběračkou do misky, kterou postavíme na aromalampu, ve které bude hořet čajová svíčka. Na jednu stranu oválného talíře dáme nakrájené ovoce a na druhou stranu položíme aromalampu. Vidličkou napichujeme ovoce a máčíme je v teplé husté čokoládě.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English