VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Megasmrad
2009-06-04, Text: Pavel Maurer, Foto: isifa.com
Před dvaceti lety v Kambodži jsem si uvědomil, že v extrémních podmínkách je člověk vděčný za chuť čehokoli, co zná a na co se může spolehnout.

Každý motorkář nebo majitel kabrioletu ví, o čem hovořím. Mastný, hnusný smrad nad dálnicí protínající centrum v oblasti Těšnov–metro Florenc. Jedu si tak volně na svém skútříku a proplétám se místní pravidelnou zácpou, když mne praští do nosu něco, co si pamatuji z loňska a předloňska. A zase to stejné místo! Automobilista zavřený v plechovce to pochopitelně necítí, ale každý, kdo je takzvaně s nosem ve vzduchu, projede asi 200 m zvláštním puchem, který totálně přehluší i naftové výfuky posunující se kolony vozů. Letos jsem na to přišel, stačilo se jen trochu naklonit přes svodidla – vždyť přece přímo pod dálnicí je mekáč Florenc. Fakt je, že si několik let dávám dobrý pozor, abych se ani jen trochu ve svých gastronomických výrocích „neotřel“ o globální megařetězec, jehož logo (zvané v Americe „Golden Arches“) najdete všude. Nechci na ně plivat, protože mi to připadá jako příliš snadná kořist pro lacinou kritiku. Nemám ani problém si jednou za rok dát na dálnici rychlovku do auta a nezastírám, že děti to tam milují, že jsou tam čistá WC, příliš familiérní personál a jistota standardní chutě. Standardní chuť – ha! ha! Co má být? Věřte ale, že v extrémních podmínkách je člověk nesmírně vděčný za chuť čehokoli, co zná a může se na to spolehnout. Před dvaceti lety v Kambodži jsem dostal těžkou salmonelu, ztratil jsem za dva měsíce asi deset kilo tělesné váhy, protože jsme s fi lmovým štábem (tři muži) v podmínkách dohasínající války Rudých Khmerů jedli hady, čolky a srnčí „s obojkem“ a zapíjeli to podivným pivem, vodkou a „fi ltrovanou“ vodou z Mekongu. Nic jiného nebylo k mání. Nedokážete si představit, co se odehrávalo s našimi chuťovými pohárky, když jsme při návratu narazili v nedalekém Saigonu (tehdy Ho Či Minovo Město) na světoznámý fast food, který již z dálky blikal logotypem s typickým žlutým obloukem hamburgerové housky!

Za ten profláknutý a tolik opovrhovaný žvanec jsme v té chvíli byli ochotni vyměnit polovinu natočeného materiálu:-))) V tom je asi kouzlo i prokletí naší chuťové paměti. Proto nikdy nezapomenu okurkovou omáčku mé maminky a letní zeleninovou polévku ze zahrádky mé babičky Aničky, proto, když jsem se ptal kamaráda muzikanta Merty, co mu nejvíce chybělo čtyři roky v Bejrútu, řekl: kremžská hořčice a tmavý chleba. I hamburger je tak trochu návyková záležitost, jen si vybavte, zda vás také občas nezaskočí „Pavlovův refl ex“ a nezačnete lehce slinit při urči té vůni či pouze pohledu.

Netuším, co tam dole pod dálnicí smaží, ať si někdo z manažerů půjčí motorku a jde se se mnou projet od Vltavy k Národnímu muzeu – a musí mi dát za pravdu, že je to fakt hnusný puch. Maně se mi před očima vybavují ty perfektně agenturně zpracované statistiky, jak je skladováno maso, housky, hranolky, jak často se vyměňuje fritovací olej a že jeho složení je na miligram přesně takové jako v Miami nebo v Římě, jak často se čistí nádoby a kolik set tisíc hamburgrů se prodalo od loňska navíc, ale ten smrad z dálničního oblouku nad Těšnovem nikdo ze vzduchu nevymaže. Ten tam prostě je. A já bych rád věděl z čeho.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Kdo chce dobře jíst, nesmí urazit kuchaře.
Čínské přísloví
Top
English