VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Metro: Gurmánské desatero
2013-02-05, Text: Pavel Maurer
   Pavel Maurer - špagety

Nedávno se mne zase někdo ptal - Jak se vlastně dá poznat dobrá restaurace? Tak já se teď veřejně s vámi podělím o své osobní zásady, jak najít dobrou restauraci a co nejvíce předejít případnému zklamání. Nejdříve se připravte na to, že je nutné zapojit úplně všechny smysly. Čich: Vůně dobrého jídla nebo smrad přepáleného tuku vás musí varovat hned mezi dveřmi nebo dokonce již na ulici. Odcházím pryč, ani si nesednu. Zrak: Jak je prostřeno? Raději žádný ubrus než špinavý. Umělé květiny jsou mi vždy podezřelé. Oční kontakt s personálem mnohé napoví. Tabule čerstvě popsaná křídou nebo lístek s denním meníčkem, který obsahuje spíše méně než více položek - tak to mne velmi uklidňuje. Zvláště když je patrné, že kuchař vnímá sezónnost, lokální suroviny, farmářské produkty, myslí na masaře i vegetariány, na vyznavače tradiční domácí gastronomie, ale i na nezapomíná ani na experimentátory, kteří touží po nějakých chuťových výjimečnostech. Sluch: Rozvrzané židle svědčí o tom, že sem chodí hodně lidí - takže to tu asi funguje. Naopak příliš luxusní nábytek vypovídá o investici, která měla možná raději skončit v dobře vybavené kuchyni. Tupě zvolená hudba nebo "nějaké" rádio dokáže pokazit chuť k jídlu. Občasné břinknutí pánviček, či vzdálené naklepávání řízku vyvolává milé Pavlovovy reflexy. Hmat: Dotýkáme se příboru, chleba, stolu, ubrousku, někdy se štítíme dotknout ubryndané slánky. Bereme za kliku na WC… A konečně - chuť: O tu nám jde přece úplně nejvíce! To už je naše individuální rozhodnutí. Vězte však, že jazýček expertů, food kritiků a gourmetů není až zase tak odlišný od chuti normálního člověka.

Dobrou chuť - a "Nejezte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English