VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Na konci cesty
2009-02-27, Text: Pavel Maurer, Foto: Pavel MAURER

TAJEMNÁ KRČMA

Promiňte, ale to místo nesmím nikdy prozradit. Takový jsem dal slib. Požádal mne o to před mnoha lety kamarád zvaný „Dottore“, jenž miluje ryby a čas od času sem jezdí na pstruhy a siveny – jež po objednávce jde pan hostinský promptně a osobně vylovit za chalupu a po chvíli jeho paní už nese z nevelké kuchyně připravené ryby na talíři. Žádný pětihvězdičkový hotel vám takovou čerstvost nezaručí! Toto informační embargo jsem také slíbil několika gastronomickým hodnotitelům, kteří mi tuto lesní krčmu nesměle doporučili pro můj výběr nejlepších restaurací v zemi Grand Restaurant. No, a pak jsem to slíbil samotnému majiteli, protože on má již svou klientelu a větší nápor by s manželkou prostě nezvládli fyzicky a personálně. Otevírací doba a rozsah jídelního lístku závisí jen a jen na nich, na počasí, na okamžitě dosažitelných lokálních surovinách, na náladě – ideální stav pro originální podobu nefalšované, ryzí domácí kuchyně. Co je na tom tak zvláštního? Proč to tak obdivuji já i mnoho dalších přátel jídla? Proč jsme schopni sem cestovat i přes stovku kilometrů jen kvůli večeři?


Jedna z těch zapadlých, schovaná pod krustou ledu

Že jim vidíme do kuchyně a slyšíme, jak žena zezadu ironicky komentuje manželovy proslovy: „Panebože, zase další žahour!“, žetam dvacet let ž? e a pracuje jeden pár nadšenců, že mají především zvěřinu, co jiného, protože jsou koneckonců v hlubokých lesích (kanec, daněk, jelen, bažant ...), že jejich kančí fi lé se šípkovou omáčkou (samozřejmě z domácích šípků) nebo pečené nadívané křepelky, které se stoprocentně nedovážejí z druhého konce Evropy, ale že tady máte na talíři kousky ulovené z vedlejšího záhumenku. Na závěr se pak pravidelně podává smrkovice – tedy domácí kořalka, v níž nemůžete necítit řádnou maceraci místního jehličí a smrkových šišek. Kdo vám to nabídne? Pár takových domácích „rajských kulinářských zahrad“ najdete díky Bohu na několika odlehlejších místech naší vlasti.

 

MAJÍ JE VŠUDE

Vždy jsou tak trochu stranou hlavních turistických tahů, nemají webové stránky, silnice k nim je většinou děravá a dopravní značení mizerné. O to úžasnější je samotné zjevení individuality. Rodinné podniky! V našem multimediálním a neosobním světě, kde se dá již máločemu věřit, znamená osobní tvář, vlastní odpovědnost, jedinečnost asi největší kvalitu. V Paříži se běžně chodí k Jérômovi nebo k Jeanu-Paulovi, protože tam vaří jenom oni, na vesnicích v Provenci pak najdete v těch nejnečekanějších zákoutích a nejnenápadnějších vesničkách restaurace, kde majitel sbírá bylinky na poli za plotem, dokáže přesně pojmenovat všechny své suroviny a říci, odkud pocházejí, a shodou okolností má skromně u zádveří pohozenou hvězdičku od Michelina nebo značku Gault Millau (prestižní francouzský průvodce nejlepší gastronomií). Síla „zastrčeného“ restaurantu se pozná snadno – když se neobjednáte dopředu, prostě si nesednete, protože všichni kolem vědí ...

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Buď je otevírání vína a jeho pití obřadem, blažeností anebo není ničím.
Miroslav Horníček
Top
English