VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Pohostinský teror
2010-11-18, Text: Pavel Maurer

"Jídlo je tu strašné a navíc jsou porce příliš malé."
Woody Allen

Nesnáším neustálé dolévání mé sklenice s minerálkou, protože dobře vím, že je to velmi dobrý kšeft, že marže je vyšší než u většiny dalších tekutin a tak jsou k tomu číšníci nuceni provozovatelem podniku. Na první pohled to vypadá úslužně, že se o nás dobře starají, že máme skvělý VIP servis - a ono je to hlavně proto, že se tím zvyšuje naše spotřeba. Vadí mi, když na konci jídla mi někdo vnucuje: "Sladkou tečku?", tedy zákusek, který je většinou docela drahý a v 90% nevyrobený z vlastní kuchyně, ale z "načinčaných umělotin", které se na nás usmívají všemi barvami v otáčivých prosklených vitrinkách. Stojí majlant, jsou přeslazené, přeéčkované, plné umělých barviv a mají záruční dobu 3 měsíce. Děkuji, raději bych jednoduchý a čerstvý domácí štrůdl. Nemám také rád, když se třeba v lepším podniku mám dívat na oblýskané, obnošené obleky, když obsluhující personál moc voní parfémy a kolínskou a nebo naopak páchne potem. Oboje zničí chuť k jídlu. Vadí mi, když se rozhoduji o spropitném, že mi obsluha prozíravě "napomůže" tím, že vrátí stokorunu v kovových drobných, aby mne to tedy trklo a nebo strašně dlouho chrastí v peněžence drobnými, aby i největšímu tupci došlo, že je třeba vyřknout nějakou sumičku pro obsluhu. Já moc dobře vím, že při spokojenosti je slušnost dát 10% a že v USA je to naprostý standard a v Kanadě je to už dokonce 20%, což je trochu šílenství. Ale ať personál laskavě výši odměny v našich zemích nechá laskavě bez přiblblých pobídek na mé vlastní úvaze. Nemám rád přílišnou familiérnost ani chlad a je mi trapně, když do restaurace přijede zájezd a já po očku pozoruji jak jim servírují menší porce, jak řidič a průvodce hodují samozřejmě zdarma a jak je ten autobus normálních turistů brán těžce "u huby". Program výletu je neúprosný, změny nelze připustit, máme fofr - a tak se ta občasná levárnička ztratí v davu.

Vadí mi jakýkoli teror v restauraci. Vždyť jsou tady přece pro nás? Vždyť my jim neseme svoje peníze a toužíme býti na chvilku středem pozornosti. Jsme připraveni zaplatit za jídlo, víno a pivo mnohem víc, než když jej nakupujeme v obchodě. Přistoupili jsme na to, že servis a luxus toho, že nemusíme sami nic připravovat je zohledněn ve vyšší ceně. Chceme úctu, dobré jídlo a pití. Naštvané obličeje personálu nás fakt vůbec nezajímají! Zprávy z tisku: "Majitelka sydneyské restaurace Jukako Ičikawa vyhlásila válku marnotratníkům. Kdo u ní nechá zbytky jídla na talíři, zaplatí "pokutu" a už se nesmí vrátit! Výchova k odpovědnějšímu přístupu." Včera jsme dostal dopis od muže, který navštívil v Praze 6 jednu z mála slovenských restaurací. Byl ponížen, otřesen a prakticky vyhnán a sám mi v dopise přiznal, že se ten večer styděl, že je Slovák. "…oslava mých narozenin s dvanácti lidmi se změnila v noční můru. Bylo s námi několikaměsíční dítě, takže jsme se chovali velmi umírněně. Když jsme si v dobrém rozmaru slovensky objednali „Casnik este dzbanok vina!“ , začal na nás majitel křičet ať jsme zticha, dokonce i jiní hosté se překvapeně zvedli a odešli z podniku, pan majitel nás vyhnal "…a ven, okamžitě ven!" Jídlo bylo studené, ale vcelku dobré halušky…"

O co optimističtější je historka, kterou může klidně zopakovat jakýkoli podnik. Hostu nechutná, nebo si možná nerozvážně objednal a nebo je jídlo skutečně nepoživatelné. Důvodů může být mnoho, ale stačí jen tak málo, třeba bez otálení odnést talíř a nabídnout hostovi - "Můžeme vám na účet podniku připravit něco jiného?" Věřte, že si restaurace v té chvíli získala prakticky zdarma svého ambasadora, který ji od tohoto zážitku bude doporučovat svým známým, dělat reklamu zdarma a chválit, že mají styl a jsou na úrovni…Stačí málo a obvyklý restaurační teror se jako mávnutím kouzelného proutku změní a přátelství na celý život. A věřte - štamgasti, věrní zákazníci jsou základem obchodního úspěchu.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Láska je omáčka, která teprve dá každému masu chuť.
Francouzské přísloví
Top
English