VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Pozemky
2017-03-19, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

myslím, že se nejspíš všichni shodneme, že pobyt v přírodě nám dělá dobře. Když jsme obklopeni ovocnými stromy, lesem, keři, květinami, záhony - prostě veškerou florou - odbourává to stres a pocity úzkosti. Jsme klidnější, vyrovnanější a šťastnější. Mě samozřejmě nejvíc zajímá práce na zahradě, v sadu nebo na poli, která je spojena s produkcí plodin, jež nakonec zužitkujeme na našem talíři. Že nás tato činnost navíc psychicky uvolní - to je, myslím, každému, zvláště pak městskému člověku, naprosto jasné. I proto, podle posledních výzkumů, opět vzrůstá zájem o chalupaření, chataření, dokonce i sdílení společných zahrad.

 

Zahradní terapie se často používá nejen u lidí s duševními poruchami, ve věznicích, různých ústavech, domovech pro seniory, ale jako prevence pro kohokoli. Vůně borovicové šišky, zralého jablka či čerstvé petrželky - potěší tělo i ducha. 

 

O to radostněji jsem nedávno zaznamenal, že program jménem - Skutečně zdravá škola - vyzývá k obnově školních zahrad. Cílem akce je umožnit prarodičům a rodičům sdílet svoje zkušenosti a dovednosti s žáky, se svými potomky a zároveň pomoci školám znovu oživit a obnovit školní zahrady. Já si pamatuji, že když jsem jako kluk měl ve škole předmět tehdy zvaný: Pozemky, byla to pro mě hlavně příležitost vypadnout ze školních lavic, protáhnout tělo a vymýšlet nejrůznější alotria. Takže učitelka nás musel prohánět někdy i s hráběmi. Ale rozhodně jsem si přitom navždy zapamatoval, jak zrýt záhon, jak jednotit ředkvičky a jak vypadá mandelinka bramborová. Na gymplu jsem se pak naučil na povinných brigádách trhat chmel a na vysoké - dokonce - šlapat zelí v bílých holinách.

 

Odborníci říkají, že neexistuje lepší způsob, jak naučit děti jíst ovoce a zeleninu, než jim poskytnout příležitost - vypěstovat si svoji vlastní. 

 

Myslím, že děti by měly vědět - jak roste salát, ale i to, že jej také může sežrat nějaký slimák. Na zahradě žáci totiž objevují zákonitosti přírody, a hlavně mohou zažít ten neopakovatelný pocit - že když něco zasadíme a pak se staráme - můžeme po čase - i sklízet. A tak je to v našem životě, řekl bych, úplně se vším!

 

Hezký víkend a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English