VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Přejete si couvert?
2009-09-10, Text: Pavel Maurer, Foto: profimedia.CZ

Nedávno mně tak strašně zvedli mandle v jedné pražské luxusní restauraci, že se s vámi musím podělit o několik svých postřehů na téma couvert. To není neslušné slovo, ale většinou pouze rafinovaný útok na vaši kapsu! Podle mého soukromého průzkumu vyšlo najevo, že za jistý druh „zbytečného pruzení“ jej považují nejen návštěvníci restaurací, ale dokonce i někteří restauratéři, kteří jej zásadně nepoužívají!

Dáte si jen kávu, přesto za couvert zaplatíte stejně jako při opulentní večeřiCouvert je poplatek za každé břicho, jež sedí u stolu, a připočítává se automaticky k celkovému účtu v restauraci. Za co? Třeba za prostření stolu, ubrousky, kečup, slánku, housku, kytku ve váze. Ať už cokoli použijete, nebo ne. Platíte! V naší zemi (ale myslím, že i jinde) je přijímán spíše s nelibostí – a to i když je třeba jen za pár peněz! Přemýšliví majitelé některých restaurantů tvrdí, že se jedná o poplatek, jenž by měl být zakalkulován v cenách jídla a pití – takhle to přece člověka zbytečně nedráždí, a navíc je to trochu nefér, aby zaplatil stejný couvert ten, kdo si dá pět chodů stejně tak jako jiný s jednou kávou a zákuskem, nebo dokonce dítě?

Připomeňme si, že couvert – prostření stolu, doslovně „přikrytý“ – vyjadřuje velmi starou tradici. Když poddaní přijímali lenní vrchnost, přikrývali všechny mísy, misky na cukrovinky, nádobky s kořením, dokonce i sklenice. Svým pánům tak projevovali úctu tím, že jim ukázali, že přijali veškerá potřebná preventivní opatření, aby zabránili jejich otrávení!

A jak fungoval couvert třeba ve Versailles? Slovo couvert má totiž ještě další význam – hostina. Ludvík XIV. velmi respektoval rituál velké – malé – a velmi malé hostiny neboli prostření jeho stolu. Velmi malá byla jen pro samotného Ludvíka, zato velká – Grand Couvert – znamenala, že bylo prostřeno pro krále, královnu, děti a vnuky, s tím, že bylo přesně protokolováno, kdo kde sedí, kdo má v zádech krb, na jakém je křesle a pochopitelně co a kdy přijde na stůl a kdo to přinese.

Já byl v restauraci, kde počítali 50 Kč na osobu, ať jste seděli kdekoliv. Není to vůbec málo, ale byl jsem zticha. Vše, co je na stole prostřeno, je podle pravidel za nedobrovolně, leč povinně zaplacený couvert moje. Avšak ouha, když jsme si po jídle (které mimochodem za moc nestálo, ale hodně stálo) chtěli dát ten balíček kešu, co tam ležel vábně na každém prostřeném stole vedle oleje a slánek, tak – to se prý počítá zvlášť! Takže je to na stole, platí se couvert, ale najednou tam něco nepatří. Ovšem to se dozvíte, až si na to sáhnete, že? Tak tam už nikdy! Opět se vracím k jednomu ze svých oblíbených bodů „Desatera rad“: Ptejte se v restauraci na vše, co vám není jasné dopředu, nebo budete šeredně zklamáni. Nestyďte se položit i ty zdánlivě nejstupidnější otázky, protože, bohužel, ne všechny pohostinské podniky vám chtějí opravdu udělat dobře. Mnohdy chtějí především udělat v první řadě dobře samy sobě. Vůbec jim nedochází, že si to lidé řeknou, že šeptanda jim může odlákat velmi mnoho zákazníků. Že je to cesta do pekel. Snad zazvoní ve věži i této vysuté-naduté restauraci, kde se snaží tak školácky ošálit zákazníka.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English