VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Snědl jsem velrybu
2009-05-28, Text: Pavel Maurer, Foto: Profimedia.CZ

Ne že bych se chtěl nějak chlubit. Vlastně se tak trochu stydím. Musel jsem to však zkusit a zavzpomínat s několika přáteli na doby, kdy se daly koupit zmražené kousky velryb v socialistickém obchodě jménem FrioNor s luxusním rybím zbožím. Tahle tmavá velrybí fl ákota k nám byla tak trochu propašovaná z Norska, kde se vymírající kytovci údajně loví „výhradně“ pro vědecké účely stejně jako v Japonsku. Ha ha! Je to kamufláž. Ptal jsem se pana šéfkuchaře Šusty nejméně třikrát, ale prý je to z normálního obchodu, legálně koupené. Jsem mu vděčný, protože velrybu připravil skvěle, jenže stejně mám výčitky. Jsem sám sobě trochu odporný a ani mne neuklidňuje, že jsem i já měl své vědecké a výzkumné gastronomické důvody velrybu po těch mnoha letech ochutnat. Kdyby mi někdo řekl, že jím kus propečených jater nebo cizokrajné hovězí, vůbec nic bych nepoznal a myslím, že ani ostatních několik gurmánů u stolu. Na tom jsme se shodli. Takže vlastně žádný důvod, proč bychom ty krásné obří savce měli jíst? Vzpomněl jsem si na starý dokument z nějaké zapadlé přímořské osady na konci Kamčatky. Nejbližší civilizace byla helikoptérou půl dne letu. Všude kolem se válely velrybí kosti a těm domorodcům tam někdo vysvětloval, že lovit velryby je špatně, a oni se nechápavě dívali do kamery a říkali: „Ale tady nic jiného není! Náš táta i děda lovit velryba, mít olej do svíčky, muset mít kůži na stan a tuk a maso a kosti na oštěp.“ A ti civilizovaní lidé jim řekli, že můžou dostat obrovské pokuty, ale oni na to, že bez velryby oni nepřežij í, osada prostě vymře. Že oni prý budou lovit dál. Měli pravdu. Ale já ne. Já ji jíst nemusel!

Kytovec, kterého si těžko představíte na talíři

Jako ten slavný Krokodýl Dundee říká svému synovi, že nemá trefovat leguána, když nemá hlad. Tak trošku si žij eme z nadvýroby, vyhazujeme přebytečné pokrmy, lovíme ne z hladu, ale z vášně, a jíme často ne kvůli hladu, ale proto, že máme chuť, a tak se také trochu občas přecpáváme. Nejsme k té naší planetě moc přívětiví, napadalo mne nad velrybou. A ona se nám ta planeta občas ozve a pošle na nás tsunami, zemětřesení, ptačí či prasečí chřipku, aby nás upozornila, kdo je tady vlastně pánem. Kdo nakonec rozhodne, jak se všechno bude nadále vyvíjet. Konečně, dnes už je v některých restauracích často dražší litr vody než litr piva nebo benzínu. Když si představím, kolik práce muselo být odvedeno, než se uvařilo pivo nebo vyrafinoval a dopravil odněkud někam ten benzín. A voda? Mrháme s ní přece každý den. Jen si položte ruku na srdce, když si ráno čistíte zuby – natočíte si kelímek, nebo prostě otočíte kohoutkem a voda teče celou dobu, co si čistíte zuby? Velryba, nebo voda? Kdo to vydrží déle? My?

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Nepijeme proto, abychom upadli, ale abychom se povznesli.
Perské přísloví
Top
English