VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Tyrolský speck a domácí olej
2009-01-29, Text: Pavel Maurer, Foto: I S I FA . COM

Jižní Tyrolsko je oblast Alp mezi Rakouskem a Itálií, kde se mluví oficiálně německy a italsky. Když posloucháte hovor místních horalů nebo prodavaček v samoobsluze, nedá se ten jazyk připodobnit k ničemu, co jsem kdy slyšel. Je to oblast velehor, kde jsou úžasné lyžařské podmínky, a k jídlu se nemusíte obávat prakticky kdekoli objednat Leberknödelsuppe (polévku s obřím játrovým knedlíkem), Gulaschsuppe (nepřekládám) a skvělý Speck (špek), který vám v obchodě nakrájejí na požádání na jemné milimetrové plátky a ještě předtím automaticky odříznou tučný okolek, hodí jej pod stůl a krájejí jen to libové, voňavé, lehce kořeněné masíčko.

Když si objednáte špekové knedlíky, buďte připraveni, že zelí se k nim podává většinou studené, nakládané nebo čerstvě nařezané. Teplé zelí jsem nezažil.

Samozřejmě pizza a pasta fresca (čerstvě připravené těstoviny) jsou tu moc dobré, koneckonců jsme v „rakouské“ Itálii (nechť mi zeměpisci odpustí!), tak by to ani jinak nešlo. Jehněčí kotletky vám zapečou se sypaným parmezánem, rukolový salát zakápnou docela kvalitním olivovým olejem a všude vám před jídlem nabídnou více či méně nápadité tyčinky – crissini –, čisté bez příchutí nebo sypané rozmarýnem či plněné sušenými rajčaty a oreganem, které miluji. Je to skvěle vymyšleno – balené tyčinky jsou vždy po ruce, jen tak k zakousnutí, abyste se nenudili, než vám přinesou první či druhý chod.


Kvalitní olivový olej? Žádná láce ...

Navíc – nikdy nebývají přesolené jako ty naše, co se prodávají většinou na plovárnách.

Několik „veledůležitých“ gastronomických názvosloví: sjezdovkový panák: Bombardino – vaječný koňak se šlehačkou. V nadmořské výšce zhruba 2000 m si můžete v klidu dát nejen pršut či špagety z tmavé mouky, ale též zde velmi oblíbenou polentovou kaši třeba jen lehce pokapanou olivovým olejem.

 

EXTRA OLIVOVÉ MENU „PODOMÁCKU“

V Praze znám tři restaurace, kde si můžete ochutnat opravdu kvalitní olivový extra vergine „olio“. V romantickém Lvím dvoře poblíž Pražského hradu si při předkrmu můžete bílý chléb namáčet do Frescobaldi Laudemio, který pochází z oblasti Chianti a je odborníky celého světa považován za toskánskou „1“. Neptejte se raději, kolik stojí – máte jej v ceně jídla. Vůně vycházející z uzounké černé lahvičky oleje, jež vám automaticky přistane na stole v pražském Allegru hotelu Four Seasons (první michelinská hvězdička ve východní Evropě), bývá neodolatelná. Výrobce Armando Manni je fi lmový producent, který prostě pouze sklízí své latifundie, a obsah jedné karafy prý vydá v počtu vylisovaných oliv za desetinásobek běžně prodejných značek. Jeho olej není zdrojem výdělku, ale projevem nebetyčné kvality a prestiže. No a konečně Jan Rejlek, vlastník La Trattoria Turbanti (poblíž Černého Mostu), začal loni v listopadu poprvé lisovat vlastníma rukama panenský olej ze svého olivového háje „Malocchio“. Tuto domácí delikatesu výtečné chuti můžete zkusit v jeho podniku, pokud patříte mezi stabilnější zákazníky anebo když prokážete, že umíte tuto domácí vychytávku ocenit.

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Dobré jídlo je jako dobrý sex – čím více se vám ho dostává, tím více si ho žádáte.
Gael Greenová
Top
English