VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Volební vítězství ústřic
2010-06-10, Text: Pavel Maurer, Foto: isifa.com

„Ti, kdož pořizují výbory z veršů, připomínají labužníky pojídající třešně nebo ústřice – zpočátku vybírají nejlepší a nakonec zhltnou všechno.“
Sebastian Roch Chamfort francouzský epigramatik

V jednom památném rozhovoru, kdy se zeptal jakýsi socialistický novinář herce Jana Wericha: „A co snídáte, mistře?“ vystřelil Werich svým břitkým humorem od boku: „Kaviár a šampaňské! Protože nic dražšího už tu není!“ Jak bylo jeho zvykem od dob Osvobozeného divadla (V&W), vyjádřil touto glosou hned několik myšlenek: Tohle jsou pokrmy, které konzumují buržousti a za komunistické vlády jsou tabu a na černé listině (hraji si tedy s ohněm a nebojím se); nic moc se v ČSSR nedá koupit, přesto se mám docela dobře; již mne ten váš rozhovor trochu nudí, dejte mi lepší otázku.

Rekord v zahradách
Vzpomněl jsem si na tuto historku před pár týdny, kdy mne zavolal novinář z MF Dnes, abych kulinářsky okomentoval předvolební výrok pana Paroubka, v němž prý tvrdil, že když „on“ zvítězí, tak si, holt, bohatí budou muset začít kupovat menší auta a jíst méně kaviáru. Nechtěl jsem to komentovat a ani nebudu, jen chci podotknout, že kaviár se tady u nás stejně moc nejí, hlavně ten pravý.

Ovšem pokud jde o ústřice (které jsou z hlediska ceny, dostupnosti a image rozhodně na kaviárové úrovni), musím se podělit o čerstvou informaci, že na nedávném Prague Food Festivalu v Praze se snědlo za tři dny 4500 bretaňských ústřic, což byl šok nejen pro mne, ale především pro kuchaře a dodavatele. Dosud nikdy se jim na jednom místě v takovém čase nepodařilo mít tak grandiózní úspěch.

Mají velmi unavené a trochu pořezané ruce, protože ústřici lze otevírat jen ve speciálních drátěných rukavicích a jejich uzavření je jedinou zárukou čerstvosti.

Politicky
Pojďme se na to ale podívat politicky. Vzhledem k faktu, že největší gastronomický festival se v Jižních zahradách Pražského hradu konal nedávno během dvou volebních dnů (28. až 29. 5. 2010) a pak v neděli, kdy již výsledky voleb byly jasné, mohu si to gastronomicky i politicky vysvětlit jedině tak, že občané si nejdříve chtěli dát ještě trochu toho „snobského“ pokrmu, než uchopí vládu „strana nereálných slibů“, a pak naopak na oslavu výsledků, že možná nakonec tak zle s těmi „drahými“ pokrmy nebude.

Z vody do pusy
Drahé potraviny v gastronomii nejsou náhodou. Vždy je důvod. Rozhodně není moc bezpečné kupovat si „rybu v akci“ nebo kečup za 12 Kč v tom nejmenovaném nejlevnějším supermarketu. Ve chvíli, kdy si spočtete, že cena zahrnuje položky na dopravu, sklenici, uzávěr a tisk etikety – co pak zbývá na výrobu samotného kečupu?

S ústřicemi je to podobné. Jsou drahé, protože jich moc není a na vzduchu podléhají rychlé zkáze. Extrémně se klade důraz na jejich rychlou dopravu „z vody úst“.

Pamatuji, jak jsem otevřel v roce 1977 svou první ústřici v přístavní restauraci La Rochelle, vylezl z ní miniaturní, asi čtvrtcentimetrový průhledný krabík a poplašeně odkráčel z mého talíře neznámo kam. Zalapal jsem po dechu, ovšem smějící se Francouzi mi vysvětlili, že větší důkaz čerstvosti si nemohu přát. Tak jsem ji polkl.

Druhou ústřici mi koupil můj šéf v roce 1994 v přízemí nejslavnějšího londýnského obchodního domu Harrods. V oddělení „sea food“ je možné si již v 10 hodin ráno dát „na stojáka“ čerstvě otevřenou ústřici a sklenku chablis (to se hodí!). Ústřici můžete lehce pokapat limetkou (pak pozorujete, jak se začne ve spojení s kyselostí pohybovat, je čerstvá), je k dispozici i octovo-citronová čalamádička s nasekanou šalotkou. Tohle je po ránu asi vrchol snobismu, už se to nikdy neopakovalo, ale zážitek to byl.

Ústřice je jediný tvor na světě, který dokáže během života několikrát změnit pohlaví a samostatně se oplodňovat. Nejlepší kvalitu masa má v měsících, v jejichž jméně je obsaženo písmeno „R“ (october, march...). Jsou také odnepaměti považovány za výrazné afrodiziakum. Bůh ví, zda je to díky chuti, obsahu, či designu?

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
Muži se v lásce často chovají jako v restauraci. Objednají si jídlo podle jídelního lístku a potom šilhají na sousedův stůl.
Anonym
Top
English