VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Reflex: Vůně venkova
2010-10-07, Text: Pavel Maurer, Foto: Lukáš Kalista

"Dobré jídlo činí člověka shovívavějšího k celému světu, než jakékoliv kázání."
Arthur Pendenys

Ačkoli jsem své dětství strávil na vsi, jsem už čtyřicet let klasickým městským člověkem. Když přijedu na venkov, omámen vůní kvalitního hnoje se okouzleně potácím krajem a připomínám si, jak mne jako kluka kousla podrážděná kobyla do paže a jak jsem se kamarádům vytahoval ještě měsíc s modřinou přes celou ruku. Když mi nabídnou v restauraci jako předkrm topinku se škvarkovým sádlem, umírám blahem a odmítnu všechny krevety a francouzská husí játra s fíkovou marmeládou. Jsem okouzlen, když mne někdo pozve na domácí zabíjačku, a jsem dojat tou krvavou představou, byť jsem již ve svých osmi letech míchal černou polévku a honil s bratrancem Pepou jejich pašíka v Pavlicích po dvorku než jej řezník Čeněk zkušenou rukou dorazil. Viděli jsme smrt prasete v přímém přenosu! Pak jsme se nadechli a polkli dva minipanáky 53% slivovice, abychom se vyrovnali dospělým mužům. To nás prohřálo, spíše propálilo na několik dnů dopředu. Obvykle se začínalo v 5 ráno, byl leden nebo únor, -10 Celsia. Takováhle pravá zabíjačka se prostě nedá vymazat z hlavy. Jsem stále okouzlen venkovem, vesnickým životem a tak trochu závidím rytmus, klid a suroviny.  

Nedá mi, abych nepopsal svůj nedávný víkend, který je pro mne jako člověka zabývajícího se gastronomií pouze chvilkovou návštěvou gastronomického nebe, zatímco pro lidi kteří ovšem správně vnímají přírodu a žijí s ní v souladu se jedná o běžnou denní praxi: Takže, když jsem přijel ke své sestře na Veselíčko, byla k večeři dršťková polévka z čerstvě nasbíraného kotrče. Pro nehoubaře vysvětluji, že kotrč kadeřavý je houba nezaměnitelná z žádnou jinou a rostoucí většinou na pařezech. Vypadá jako mozek, květák nebo právě jako dršťky, takže ta falešná, vegetariánská varianta klasické "držkovky" je dokonalá nejen v chuti, ale především v designu - a pro toho, komu masové dršťky připadají nechutné, nabízí se toto skvělé náhradní řešení. Pak jsme pili červený čaj z nazrálých šípků. Jako mezichod jsme si dali domácí třešňovici, která ovšem je jemná především proto, že v kvasu nesmí být jediná shnilá nebo nekvalitní třešeň. Věřte, že na chuti je každé lajdáctví dosti znát. Hlavním chodem je pak pečeně z domácího jehněte jež bylo naloženo několik dnů ve vlastním koření. Švagr samozřejmě dokonale zná věk, jméno, způsob stravování ovečky, ví, kdy se narodila a jak, protože on ji osobně rodil, ví o ní, co je teď "chuděra" na našem talíři, že neměla ráda jablka z naší zahrady, ale náramně si pochutnávala na stejných padavkách, ovšem když se prokousala plotem k sousedovi. Pak jsme si dali čaj z domácí máty a pak před spaním muži pili slivovici a ženy bylinkový čaj, aby byly klidné. Slezová a šípková růže, pivoňka, máta, meduňka (žaludek), jitrocel, řepík, petrklíč, podběl, kopřiva (slinivka), hluchavka, červený jetel a kontryhel (na ženské věci), řebříček, šalvěj, heřmánek, dobromysl, divizna, lipový květ, černý bez, třezalka, mateřídouška, kokoška-pastuší tobolka (krevní tlak), malinové a ostružinové listí....sestra Lenka mi odmítá prozradit poměry jednotlivých bylinek, ale rozhodně ví přesně, v jaké době je vhodné sbírat je a že tělo si z každé rostlinky vezme to co potřebuje. Po tomhle čaji usnete blaze, ať před tím pijete či jíte cokoli. To garantuji!

Nakonec odjíždíme vybaveni čtyřiceti vajíčky, jejichž barva vám pří přípravě volského oka nezaměnitelně signalizuje, že nejsou bledá, bezbarvá ani neduživá. Že slepice hrabaly červíky vlastníma pařátama a zobaly nevymlácenou pšenici z okolního pole, kterou důstojně sbíraly po kombajnech. Nakonec jsme si vlastnoručně stočili domácím med do litrovek, co jsme schraňovali celé léto a zvažovali, zda umýt či odhodit do žluté popelnice. Jsme vzorná rodina? Snílkové co se zabývají udržitelným rozvojem a mají rádi, když česnek chutná jako česnek? Nebo jen trochu dodržujeme pravidla lidského pravopisu přežití? 

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
U jídelního stolu je jediné místo, kde se první hodinu nikdy nenudíte.
Anthelme Brillat-Savarin
Top
English